Tupci a karikatury

Je těžké být milován tupci. Tak si zkroušený prorok Mohammed stěžuje v karikatuře francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo. A tak se jmenuje i francouzský dokument, který byl předevčírem k vidění na festivalu Jeden svět. Podrobně sleduje dění kolem soudního procesu, jenž proti týdeníku, který přetiskl kontroverzní kresby dánského deníku Jyllands-Posten, vedly místní muslimské organizace. Při sledování sugestivního filmu může diváka napadnout, jaký průběh by podobné soudní líčení mělo u nás. A jak by na něj reagovali tuzemští politici. Pusťme fantazii na špacír a představme si následující situaci:

Jsme v Praze, v březnu 2009. Probíhá soudní projednávání žaloby proti humoristickému týdeníku Sorry. Tím, že přetiskl Prorokovy karikatury, se vystavil obvinění z podněcování nenávisti vůči skupině obyvatelstva (jistě, že Sorry není týdeník a levicově-satirickému zaměření Charlie Hebdo se nepodobá, ale nemáme u nás srovnatelný časopis).

V budově soudu vládne napjatá atmosféra. Hloučky debatérů z obou ideologických táborů horko těžko usměrňuje nervózní ochranka. Desítky novinářů s notesy a fotoaparáty kontrolují hlavní dveře do sálu, jimiž na svědeckou lavici proudí význační intelektuálové – od Václava Bělohradského po Václava Havla. Jako svědci obhajoby vyjadřují časopisu podporu. Argumentují různě, ale spojuje je přesvědčení, že ačkoli se kresby mohou dotýkat hranice dobrého vkusu, nejsou xenofobní, jen reagují na násilí fundamentalistů. A že žaloba útočí na samou podstatu práva svobodně se vyjadřovat.

Ze soudní síně vyjde šéfredaktor Fefík a vítězoslavně ukazuje fax, který mu za čerstva přinesla z redakce sekretářka. Po podporných esemeskách šéfa socialistů Jiřího Paroubka se na stranu novinářů plně postavil i Mirek Topolánek. Píše, že přestože byl v rouhavých karikaturách satirického týdeníku často terčem tvrdého výsměchu, nyní se za časopis musí z principiálních důvodů postavit.

V českých poměrech je podobný scénář naprostá utopie a pohádka. Ve Francii se to ale před dvěma lety odehrálo právě takto. Kromě dosluhujícího prezidenta Chiraca, který otištění karikatur odsoudil jako provokaci, se zástupci dvou nejvlivnějších politických stran postavili na stranu nekonformního časopisu. Prezidentský kandidát Sarkozy napsal fax, který si lze od českých politiků jen těžko představit. Politici tu vedou už léta s novinami symbolickou válku. Mirek Topolánek nevynechá příležitost, aby nezdůraznil, jak mu média ubližují. Jiří Paroubek vyhrožuje Právu ztrátou přílivu inzerce, když nezačne psát příznivěji o jeho vedení strany. Zákaz zveřejňování policejních odposlechů je jen třešničkou na dortu.

Precedens k soudům, řešícím tvrdé karikatury, tu tvoří vítězný proces Karla Březiny proti reflexovskému Zelenému Raoulovi. Parafráze názvu filmu by mohla znít v tom smyslu, že nestojí za to nechat se milovat tupci. Pro novináře je to ale slabá útěcha.