Smějeme se s Brünem

Britský komik Sasha Baron Cohen v roli excentrického homosexuálního módního reportéra z Rakouska představil svůj nový film na prvních premiérových projekcích v Paříži a Londýně. V britské metropoli se například ukázal v upnutých tangách, uniformě Královské gardy a půlmetrovém klobouku z medvědí kůže. Svou kolekci napůl hraných, napůl improvizovaných scének ze života idiotického, po slávě toužícího novináře, označil „za nejdůležitější film s rakouským gayem od Terminátora 2“. Před natěšeným publikem v narážce na úspěšný snímek se Seanem Pennem uvedl, že doufá, že film „odbourá všechny negativní stereotypy o gay komunitě nastolené Milkem“.

Kromě mluvčích organizací gayů se s pokračující kampaní dělají vrásky na čele i Rakušanům, kteří se po kauzách Fritzla a Kampuschové děsí dalšího rozebírání národní mentality na prvních stránkách deníků. Již dříve označil v propagační kampani Brüno Adolfa Hitlera za „černou ovci Rakouska“ a k otázce na své vlastenectví uvedl: „Jsme hrdí na naši zemi, a jsme vychováváni k tomu splnit si rakouský sen - najít si práci, zbudovat si podzemní kobku a vychovat v ní rodinu."

Poučení z výsměchu, kterého se při kritice Cohenovy předchozí inkarnace – buranského antisemity Borata – dostalo kazašskému velvyslanci, se gayové i Rakušané uchylují pouze k opatrně vyslovovaným obavám o svou pověst. Logicky. Protože jak Borat, tak Brüno jsou pouze exponovaným zrcadlem našich předsudků, provokujícím nedobrovolné účinkující v Cohenově show k odhalujícím reakcím. Komik se vysmívá stereotypům a nepředloženým národním generalizacím.

A nedá se nic dělat, že se stejně najdou lidé, kteří se ve svých předsudcích ještě potvrdí. Rakousko a gayové mají tak trochu smůlu. Asi jako Bulhaři, kteří v Černého Entropě místo nějaké nekontroverzní svázané čabajky slízli rovnou turecké záchody. My se zatím můžeme s Brünem smát sami sobě a tiše doufat, že se příště komikův zájem neobrátí na nás.