Nespokojenost

Škoda, že se počátkem října premiér Fischer urazil a nezúčastnil se kulatého stolu, kde se mělo o problémech diskutovat. Přinejmenším mohl ukázat vstřícnou tvář a vládní slib „stabilizovat peníze pro Akademii na úrovni roku 2010“ dobře prodat médiím. A třeba také upřesnit, jak by dle vládních představ měla transformace Akademie vlastně vypadat. Místo toho vzkázal, že se s vědci bavit nebude, dokud se vedení Akademie nedistancuje od „nátlakových akcí“ (rozuměj: pouličních demonstrací a happeningů), které ovšem Akademie jako instituce neorganizuje a v zásadě s nimi nemá nic společného. Před blížícím se výročím 17. listopadu se tak premiér zachoval způsobem hodným komunistického funkcionáře a dosáhl jen toho, že si vládního slibu nikdo nevšiml a mimo okruh zasvěcených o něm nikdo neví.

Premiér by přitom měl nespokojeným demonstrantům věnovat pozornost. Hlavním organizátorem protestů je fórum nazvané Věda žije, sdružení mladých vědců z ústavů Akademie věd, které se zformovalo letos v létě. Není však organizátorem jediným; na přípravě pouličních akcí se podílejí také studenti, divadelníci a různé další osobnosti kulturní sféry. Happeningy a demonstrace mají vtipnou režii a dovedou oslovit veřejnost i média. Jejich společným jmenovatelem je nespokojenost s tím, že dvacet let po pádu komunismu je Česko na hony vzdálené společnosti, která si váží vzdělání, vědy a kultury. Často v této souvislosti zaznívá spojení „tunelování veřejného prostoru“; myslí se tím například přesun financí ze základního výzkumu do soukromého sektoru, snaha dotovat divadla dle návštěvnosti, a podporovat tak z veřejných peněz komerční, nikoliv nezávislou kulturu, katastrofální platy učitelů či třeba reforma vysokých škol, která by – dle mnoha studentů a pedagogů – mohla omezit nezávislost univerzit a podřídit je podnikatelskému sektoru.

„Spousta lidí se domnívá, že v této společnosti je něco v nepořádku, ale většinou se omezují jen na nadávání po hospodách. Už to ale došlo tak blízko před náš práh, že se ozvat musíme. Chceme dát politikům najevo, že občanská společnost není jenom fráze,“ říká Martin Krummholz, mluvčí fóra Věda žije, které se nedávno z volného uskupení podobně smýšlejících lidí transformovalo na občanské sdružení.

V zemi, pro jejíhož prezidenta a velkou část elit je „nevládní organizace“ málem sprosté slovo, to bude těžký úkol. Není však beznadějný a právě nadcházející výročí pádu komunismu je skvělou příležitostí připomenout, že naše cesta do klubu standardních západních společností bude ještě dlouhá. Fórum Věda žije plánuje na 17. listopad společné akce mimo jiné se studentskou iniciativou Inventura demokracie, která se již rok snaží zmapovat stav demokracie v této zemi a právě 17. listopadu by měla představit výsledky.

Vzniká-li v Česku širší platforma nespokojených mladých lidí, kteří stojí o dialog s mocí, mělo by to zajímat i premiéra úřednické vlády, jakkoliv je její mandát jen krátkodobý. Pro kabinet, který není zcela pod kontrolou dvou velkých dinosaurů české politické scény, by bylo jen přirozené takový dialog navázat. V osobním dopise premiérovi to vystihl předseda Akademie Jiří Drahoš:„Osobně jsem navíc přesvědčen, že bychom právě za této situace měli kriticky, ale pozorně naslouchat těmto hlasům nastupující generace vzdělaných lidí, vědců a umělců. Je totiž v zájmu celé společnosti usilovat o porozumění jejich poselství, podávanému samozřejmě často generačně podmíněnými prostředky a formami.“

Místo se toho Jan Fischer uráží a dává najevo, že ho těch „pár křiklounů v ulicích“ nezajímá. Takový přístup má v Česku dlouhou tradici, o niž se zasloužil mimo jiné i jistý funkcionář, který nakonec zůstal sám „jako kůl v plotě“.

Fórum Věda žije. 
Iniciativa Za Česko kulturní. 
Studentská iniciativa Inventura Demokracie.