Nejpodstatnější sdělení voleb

Stejně jako ostatní Evropané i Češi rozhodli v evropských volbách. Jenže jak vlastně? I přes známá čísla procent a mandátů není jejich interpretace zrovna snadná.

Ta nejasnost začíná v Evropském parlamentu. Jasný český vítěz ODS slibuje vystoupit z proevropské konzervativní frakce a chce utvořit frakci novou – taky konzervativní, ale víc eurovlažnou. Co tam budou Zahradil a spol. prosazovat? Jak moc budou své spojence – britské konzervativce hecovat do uspořádání dodatečného referenda o Lisabonské smlouvě v Británii? Nevíme.

Ale pojďme dál. Co volby říkají o české scéně? Znamenají návrat ODS do čela stranického peletonu? Jsou důkazem, že Paroubek má nejlepší politické chvíle za sebou? Dokazují, že lidovci jsou z nejhorší krize venku, zatímco zelení už se z ní nevyhrabou? Taky nevíme.

Eurovolby určitě ukázaly, že naše domácí říjnové parlamentní budou vyrovnanější, než se vloni na podzim po drtivé výhře Paroubka v krajských volbách zdálo. Šance ODS i ČSSD jsou otevřené. V říjnu lze čekat volební účast kolem 60 % (minule byla 64,5 %). To je mnohem víc lidí s různými názory, než měli ti, co hlasovali uplynulý víkend do europarlamentu. Lze čekat, že komunisti a lidovci zůstanou na svém, určitě ale přijde víc sociálních demokratů. Pak bude klíčové, zda Topolánek dokáže ke své podpoře přesvědčit voliče malých stran, kteří zřejmě rozhodnou.

Topolánkova pozice je ale značně ožehavá. Pokud v přesvědčování voličů malých stran uspěje a oni mu hlas hodí, tak sice říjnové volby vyhraje, pravostředou vládu ale stejně nesestaví. Ještě nikdy totiž v Česku neměli ODS a lidovci víc hlasů než dvojblok ČSSD s komunisty. A stejně to téměř jistě dopadne i v říjnu.

Topolánek by tedy spíš potřeboval, aby se do parlamentu dostali ještě nějací liberálové nebo Bursíkovi zelení. Jenže jak to udělat, když zároveň sám chce pochopitelně získat co nejvíc?

Ostatně v podobné pozici je i Paroubek. Také on se sice tváří, jak Bursíkovi jeho debakl přeje. Krach zelených v říjnu ale znamená, že Paroubek sestaví vládu jedině s ODS, případně komunisty. A pokud Paroubkovi nejde jen o moc, ale taky trochu o dělání evropské politiky, jak říká, pak by si neměl přát ani jedno.

Nejpodstatnější sdělení právě skončených eurovoleb je tak reálná vidina zúžení české parlamentní politiky na čtyři strany. Z něho jako nejreálnější podoba vládnutí v Česku se pak zdá jednobarevná vláda ČSSD s tichou podporou komunistů. Tuhle variantu si teď sociální demokraté zkouší v krajích a určitě mají pocit, jak dobře jim to funguje.