Jsme bezohlední lyžaři?

To, že v Česku jsou nadprůměrně bezohlední a riskující řidiči, se považuje za všeobecně známou věc a dokládají to i údaje o počtu dopravních nehod a jejich obětí. Mnohem těžší je už odpovědět na otázku, proč to tak je. Spekulace o národní povaze zpravidla příliš nepomáhají a navíc vycházejí z módy. Nicméně každoročně přibývá i postřehů o bezohlednosti místních lyžařů – podle mnoha horských záchranářů, nebo alespoň podle médií, která se na ně odvolávají, roste počet úrazů na sjezdovkách právě v důsledku divoké riskantní jízdy stoupajícího množství lyžařů a snowboardistů. Že by přece jen národní rys – dejte Čechovi dopravní prostředek a on si bude vybíjet komplexy a překračovat pravidla, snad jako kompenzaci toho, že v osobním každodenním životě bývá vůči pravidlům a vrchnosti velmi submisivní?

V tomto ohledu řešil ve středu zajímavý precedenční případ prachatický okresní soud – z ublížení na zdraví byl obžalován devatenáctiletý lyžař, který vloni na sjezdovce na Šumavě srazil sedmiletou dívku. Ta skončila na operačním sále s protrženou slezinou. U českých soudů proběhlo v minulosti už několik občanskoprávních pří o náhradu škody způsobenou bezohlednou jízdou na lyžích. Toto byl ale první trestní případ.

Žalobce tvrdil, že na sjezdovce musí každý dodržovat pravidla Mezinárodní lyžařské federace o bezpečné jízdě a že obžalovaný je nedodržoval. A že v zahraničí bylo podobných soudů už mnoho. Soudce ovšem mladíka viny zprostil s tím, že kdybychom všechny podobné věci brali takto přísně, dostala by se před soud polovina republiky. Státní zástupce se odvolal, takže případ bude mít pokračování u krajského soudu.

Případ pochopitelně veřejnost rozděluje: pro jedny je to konečně alespoň varování, že ani bezohlednost na lyžích nemusí být beztrestná. Pro druhé nepříjemný signál, že život je stále víc uzamykán do byrokratických předpisů a společnost se mění v ráj právníků, v němž aby se člověk pomalu bál udělat prudší pohyb, neboť za cokoli hrozí žaloba. Pře je kontroverzní i z hlediska práva, neboť pravidla pro chování na sjezdovce nemají platnost zákona a jejich závaznost a výklad jsou sporné.

Ať tak či tak, soud natvrdo obrací pozornost k otázce, zda je na našich sjezdovkách bezpečno. A co s tím lze dělat. A odpověď opět není jednoduchá. Může totiž znít i tak, že sice nejsme nijak nadprůměrně bezohlední lyžaři, ale naše sjezdovky přesto patří k těm nebezpečnějším. Podle šéfa krkonošské horské služby Adolfa Klepše totiž hlavní problém spočívá v tom, že naše sjezdovky jsou přeplněné. „Češi jsou lyžařsky dobře vybavený národ – jak po stránce dovedností, tak i po stránce techniky. A v průměru jezdí slušně,“ říká Klepš. „Ale hustota lyžařů na hektar sjezdovky je tady násobně vyšší než třeba v Alpách. Podle statistiky staré asi tři roky zaznamenali ve Skiareálu ve Špindlerově mlýně za sezonu šest a půl milionu jízd. A za stejnou dobu tam bylo osm stovek úrazů. Při takové koncentraci lidí to není velké číslo.“

Je to logické: na přeplněných sjezdovkách může dojít k úrazu snadněji a častěji. Má to ovšem i druhou stránku: aby na přeplněných sjezdovkách k úrazům nedocházelo, musí se lyžaři chovat ohleduplněji než na sjezdovkách poloprázdných. Průměrná a mezinárodním pravidlům odpovídající „alpská“ ohleduplnost tu nestačí. Ostatně – ten rozdíl nemusí být nepodobný rozdílu mezi například německou dálnicí a dálnicí D1.

Takže je to možná nakonec přece jen příspěvek k diskusím o národní povaze – nejsme nijak dvakrát bezohlední, jen se nám občas stane, že lyžujeme v Krkonoších, ale chováme se, jako bychom byli v Alpách.