Dvanáct černých padouchů

Konžský guerillový válečník Thomas Lubanga má tu čest, že vstoupí do dějin mezinárodního práva. Proces, v němž figuruje jako obžalovaný, se minulý týden stal prvním, který otevřel Mezinárodní trestní soud v Haagu. Odborníci do něj vkládají velké naděje, protože Lubanga je souzen hlavně za využívání a týrání dětských vojáků. Pokud bude shledán vinným, může to odradit další válečníky od zneužívání dětí.

Od vzniku prvního stálého trestního tribunálu k jeho prvnímu jednání v soudní síni uplynulo šest a půl roku, což se jeví jako dlouhá doba. Ale žádný z novodobých tribunálů, ustavených nad konkrétní válečnou událostí, nebyl nejrychlejší (snad s výjimkou procesů v Norimberku a Tokiu po druhé světové válce) a přičteme-li k tomu obrovské obtíže, s kterými se tribunál od začátku potýkal – zejména bojkot Bushovy administrativy – není to špatný výsledek.

Dobré je, že se Mezinárodnímu trestnímu soudu podařilo vyvrátit podezření, že se stane nástrojem politických her, z čehož měly strach zejména Spojené státy. Stovky udání na činy amerických vojáků v Iráku haagský prokurátor odmítl prošetřit s vysvětlením, že USA chování svých ozbrojených složek hlídají dobře a není tedy žádný důvod pro zásah z vyšších míst. Americká pozice je nyní vstřícnější a s nástupem Obamy se nedá vyloučit ani to, že USA se k trestnímu soudu jako první z velmocí připojí (zatím chybí Čína i Rusko). O to trapnější je neustálé protahování ratifikace smlouvy v Česku, momentálně dané nechutí prezidenta Klause.

Čas ukáže, zda se korektnost a jistá bezzubost prokurátorů v případě, kdy dotčené země odmítají spolupracovat, nestanou pro Haag největší pastí. Letní vzájemné vyhrožování tribunálem mezi Ruskem a Gruzií za údajné válečné zločiny spáchané během invaze zatím vyšumělo do ztracena a podobně to pravděpodobně dopadne i po aktuálním konfliktu v Gaze. Haag zvažuje vyšetřování a 1200 mrtvých palestinských civilistů naznačuje, že by minimálně bylo co prošetřit. Ať už si o oprávněnosti izraelského útoku myslíme cokoli – ICC zkoumá konkrétní zločiny, nikoli důvody války. Jenže Izrael od počátku patří ke skalním odpůrcům vzniku mezinárodního soudu a je vyloučené, že by spolupracoval.

Tribunál se nechová politicky, ale začíná narážet na meze reálné politiky. Pohled do galerie obviněných to říká výmluvně. Dvanáct mužů čekajících na soud jsou do jednoho Afričané, většinou lokální guerilloví válečníci s hrůzostrašnou minulostí. Zaplaťpánbůh že jsou za mřížemi, můžeme si říkat. Pro dnešek to stačí, za pár let ale bude trochu problém vysvětlit, že takhle vypadá mezinárodní spravedlnost.

(Související: on-line rozhovor s Janem Trachtou, lékařem, který pomáhal nemocným lidem v Kongu.)