Co trest smrti?

Otec Jakuba nedávno zavražděného pedofilním mužem napsal do novin, že by souhlasil s trestem smrti. Nebyl sám, někteří další komentátoři napsali, že by trest smrti byl jedinou správnou reakcí na ohavný čin. Takže opět se tady láme evropský postoj k absolutnímu trestu jako něčemu nepřípustnému?

Ne tak docela. Volání rodičů po nejtvrdším potrestání je přirozené. Vražda se právě teď stala a ztráta dítěte za takovýchto okolností je krutá. Člověk si v takové situaci jen těžko smiřuje s tím, že žijící vrah – byť strčený do doživotního vězení – neustále živí vzpomínky na událost, kterou by každý normální člověk rád co nejrychleji uzavřel.

Jiná věc je, jestli právě tahle vražda dítěte je tím úhelným kamenem diskuse o znovuzavedení trestu smrti v Evropě. Z relativně nedávné zkušenosti víme, že zdejší spravedlnost měla co dělat s lidmi, kteří coby úředníci konečného řešení s chladnou hlavou poslali na smrt tisíce takových Jakubů. A můžeme je tu mít zase, byť budou „pracovat“ jinými metodami.

Přitom víme, že hrozba trestu smrti je od toho neodradí.

Přestože debata o jeho znovuzavedení není a nemůže být tabu ani na starém kontinentě, okolnosti za jakých se děje teď, tedy pod vlivem emocí z jednoho nešťastného, krutého osudu, pro to nejsou dostačující.