Dokáže tentokrát někdo ustoupit do pozadí?

Slováci si rozhodně nemohou stěžovat, že by se jim v posledních letech nedařilo v disciplíně prezidentská volba. Současná hlava státu Zuzana Čaputová patří mezi političky, které tvoří novou, sebevědomou a odvážnou Evropu. Její předchůdce Andrej Kiska vrátil do slovenské politiky civilnost, ukázal, že politika může stát na hodnotách, věnoval se menšinám a obecně přehlíženým spoluobčanům.

Ne vždy to bylo takhle: na Slovensku mají dodnes v živé paměti neblahou zkušenost, kdy byli vystaveni v druhém kole prezidentských voleb před volbu menšího zla. Jak nedávno popisoval Andrej Kiska, všichni si tehdy v roce 2004 mysleli, že do druhého kola postoupí proti mafiánskému expremiérovi Vladimíru Mečiarovi diplomat Eduard Kukan, ve všech směrech solidní kandidát. Jenže proti němu kandidovali i další „slušňáci“ a ubrali Kukanovi klíčových pár tisíc hlasů. Díky tomu „prolezl“ do druhého kola loutkový straník zprofanovaného premiéra Roberta Fica Ivan Gašparovič, který neměl ani volební centrálu – a Mečiar. Většina potom z nezbytí volila toho prvního a Slováci ho měli deset let zaparkovaného v prezidentském paláci. A nebylo to rozhodně dobré.

Podobný obraz se na Slovensku mohl opakovat i při poslední prezidentské volbě. Stáli proti sobě současná prezidentka Čaputová a Robert Mistrík. Oba to byli občanští kandidáti, kteří usilovali proměnit svoji zemi v ohleduplnější, modernější společnost. Mistrík, i když původně vedl, začal postupně ztrácet razanci a charismatická Zuzana Čaputová působila přesně opačně. Mistrík se tehdy, možná i na základě zkušenosti s Kukanem, ve finále boje vzdal prezidentských ambicí a podpořil Čaputovou. Ta díky jeho postoji ještě víc vylétla nahoru v žebříčcích preferencí a nedala pak šanci žádné problematické tváři v pelotonu prezidentských soupeřů.

Poté, co Česko zavedlo přímou volbu, nemá štěstí na vítěze. Dvakrát v ní bodoval mimořádně temný politik Miloš Zeman a jedním z důvodů bylo, že nikdo z relevantních kandidátů včas nepodpořil toho, kdo měl největší šanci ho porazit. Něco podobného se může v tuzemsku opakovat i letos. V tomto týdnu by měl populisticky vystupující Andrej Babiš říct, zda do toho jde, nebo někoho za sebe nastrčí. Do boje mezitím míří už nyní neúspěšní kandidáti z minulých voleb, další nemají absolutní šanci vyhrát, prezidentské volby jim umožní se jen zviditelnit a pak třeba získat místo v Senátu. Kořením demokracie je vždy pestrá soutěž, tříbení argumentů a nabídka zajímavých vizí. K vrcholným politickým výkonům ale patří – tak jako to dokázali na Slovensku – také umění obětovat svoje ambice ve prospěch celku, aby nevyhrál někdo, kdo by nesloužil veřejnému zájmu. Dokáže to v Česku tentokrát někdo?