Velké pokušení Václava Klause

Na Pražském hradě si dnes zřejmě smíchu moc neužijí. Až přijde Mirek Topolánek podat demisi a zároveň se přihlásí o další pokus sestavit vládu, prezidentovi bude bezesporu hučet v uších včerejší Topolánkova televizní věta – „Nepochybuji o tom, že za pádem vlády stojí Klaus.“ Tentokrát Topolánka za jeho pověstnou přímočarost pochvalme, přestože vůbec neusnadňuje jeho pozici žadatele o další pokus sestavit vládu.

Lepší by to ovšem nebylo ani za situace, kdyby Topolánek takticky mlčel. Pokud skutečně Klaus – jak se říká - tlačil na poslance Swippela a podílel se tím na pádu vlády, nedělal tak proto, aby teď Topolánkovi situaci jakkoliv usnadňoval. A je jen otázka, co z toho plyne.

Politická a ekonomická krize spolu s českým předsednictvím EU teď dávají prezidentovi moc, nad níž musí být každému zastánci rychlého schválení Lisabonské smlouvy úzko. Vůbec totiž není jistá Paroubkova představa, že Topolánek teď tři měsíce v demisi dořídí předsednictví EU.

Vše se bude odvíjet od Klausova výběru premiérského kandidáta. Buď pověří sestavením další vlády Topolánka. Nebude od něj požadovat předem záruku 101 hlasů v parlamentu a dá mu dostatek času na to, aby de facto vládl se stávajícím kabinetem v demisi a dořídit tak předsednictví.

Nebo Klaus pověří někoho zástupného, kdo sice bude naoko sestavovat vládu s cílem, aby Topolánek mohl předsednictví EU dokroutit.

V Česku se pro tohle vžil název průzkumný mandát. První takový dostal v roce 1997 šéf lidovců Josef Lux od Václava Havla. Lux hledal ministry, sám se pak ale nakonec premiérem nestal, tím byl jmenován Josef Tošovský. Průzkumný mandát není podle ústavních právníků ústavně zcela čistá procedura, nicméně umožňuje jakési překlenovací období, kdy starý premiér vládne v demisi a nový má čas na rozmyšlenou a uklidnění situace. Na druhou stranu mohlo by tohle rozmýšlení trvat dlouhé tři měsíce? Těžko si to dnes při tak překotném vývoji představit.

Možný klíč k dalšímu vývoji jsou proto nenápadná slova poslance Schwippela pro HN o tom, že proti vládě hlasoval kvůli svému odporu k Lisabonské smlouvě. Jakoby nám tak Schwippel napovídal, co teď eurofóbní prezident udělá. Pověřit znovu Topolánka znamená mést cestu Lisabonské smlouvě. Nepověřit Topolánka znamená tuhle cestu značně zkomplikovat. A schválně - kterou z těch dvou variant si prezident nosí v srdci?

Řekněme si rovnou, že odstranit teď Topolánka je pro Klause velmi snadné. Stačí chtít a pověřit sestavením vlády svého spojence. Ten dá dohromady nové ministry, prezident je jmenuje a v tu chvíli je Topolánkova vláda minulostí. Ani předsednictví na tom nic nemění.

Nová vláda sice musí do 30 dnů požádat o důvěru parlamentu. I když jí ale nedostane (což by bylo pravděpodobné), bude vládnout ještě nějaký čas bez ní. Klaus by během té doby zřejmě převzal v předsednictví první housle a EU by s ním – a de facto s námi všemi – šla do otevřeného konfliktu jako kdysi s Mečiarem a Slováky.

Přitom nepochybujme, že v takhle vykolíkovaném terénu by byl český prezident na koni. Ale nepředbíhejme. Třeba Klaus i díky Topolánkově ofenzivě a tlaku veřejnému mínění tomuto pokušení nakonec odolá.