Uprchlíci mezi kopřivami

Co dlouho vypadalo jako bluf Viktora Orbána, začalo se na začátku týdne uskutečňovat. Maďarská armáda začala se stavbou plotu na hranicích se Srbskem. Důvodem je množství uprchlíků, kteří se přes Maďarsko snaží dostat dál do schengenského prostoru; podle maďarských údajů jich už úřady zaregistrovaly přes sedmdesát tisíc.

O účinnosti čtyřmetrového plotu panují pochybnosti - z hlediska mezinárodního práva například nesmí stát přímo na hranicích, nýbrž na maďarském území. I když tedy požádáte o azyl “ze srbské strany” skrz plot, už jste v Maďarsku a v kompetenci maďarských úřadů.

Důležitý je nicméně jeho symbolický význam. Maďarsko-srbské pomezí je extrémně sympatický a příjemný kus země. Přestože je to konec Schengenu, v žádném případě nepřipomíná například slovenskou hranici s Ukrajinou s jejími čidly, dráty a bdělými pohraničními hlídkami. Podél hraniční čáry jsou rozprostřené malé vesničky o pár stovkách obyvatel, které na sebe koukají řádově ze stovek metrů. Srbské pole kukuřice, dvoumetrový pás kopřiv či remízek, maďarské pole kukuřice. Právě kopřivami a keři je tvořená valná část prostupné hranice.

To nyní končí. “Pro nás se vlastně nic nezmění,” říká Ivo Djukič, zemědělec ze srbské hraniční vesnice Djala. Traktor se tak jako tak na maďarské hranici otáčí, a i když je maďarský protějšek, osada Térvér, na dohled, do Maďarska se chodí přes přechod. “Ale představa, že tu bude stát plot, se mi pochopitelně nelíbí.”

V srbských vesnicích a městečkách při hranici se v těchto dnech nabízí stejný obrázek. Na náměstích posedávají lidé s batohy, pijí vodu či srkají kávu. Jsou to běženci hlavně z Afghánistánu a Sýrie. Kdyby jich bylo pár, nejspíš by se schovávali na okraji měst, ale protože i v zapadlé Kanjiži takhle odpočívají dobré dvě stovky lidí, mohou trávit pauzu v cestě přímo na náměstí.

Místní už nepřekvapují, policie je nechává být. “Tolik lidí tu sedává už týdny,” říká žena v bufetu na náměstí, kam si běženci chodí pro kávu a trochu jídla, “každý den někdo jiný. Tihle také večer odejdou.” Každý ví, že všichni dočasní obyvatelé kanjižského náměstí budou už zítra nad ránem v Maďarsku.

Maďaři jsou za svůj krok kritizováni. Postoj maďarské vlády k uprchlíkům není sympatický; připomeňme z vládních peněz placenou billboardovou kampaň, která má mezi obyvateli země šířit přinejmenším znepokojení. Nicméně stavba plotu následuje po měsících naléhání, aby se Evropa s tisíci nových obyvatel vypořádala solidárně, a ne na základě klíče “poloha na jižní hranici - smůla”.

To se nestalo; a Maďarsko je dál tou nejméně nápadným terčem migrační vlny. Jako odpověď zvolilo těžkotonážní a nepřátelské řešení, ale v tomto případě kus viny leží i na zemích, které mají štěstí, že leží jinde než na jihu a jihovýchodě Schengenu.

Reportáž z maďarsko-srbské hranice a přineseme v některém z příštích vydání týdeníku Respekt