Studená válka o žhavou Sýrii

Od svého vzniku se ekonomický zaměřený summit G20 snad nikdy netěšil takové pozornosti jako v posledních dnech. Magickým slovem totiž tentokrát nebyl ekonomický růst, ale Sýrie. Více než dva týdny po chemickém útoku na předměstí Damašku bylo petrohradské setkání jakýmsi neoficiálním průzkumem mezi ekonomicky nejvyspělejšími státy o zásahu proti syrskému režimu. A zdá se, že lépe z něho vyšel Putin.

„G20 nemůže být náhradní platformou místo Rady bezpečnosti OSN – jediné instituce, která může autorizovat použití síly. Ale je to dobrá platforma na diskuse o problému, tak proč toho nevyužít, “ vyjádřil se ruský prezident. Proč toho nevyužít je správná formulace, minimálně pro Rusko. Summit totiž pro Spojené státy nepřišel ve vhodný čas. Bez výsledků šetření o použití chemických zbraní, jež provádějí inspektoři OSN, ale které nemusí určit původce útoků, mezinárodní komunita váhá.

Šance jsou přitom nízké – syrská armáda oblast po útoku a před příchodem inspektorů vybombardovala. A i když se stopy chemikálií ukládají na oblečení a jiných materiálech, stěží je možné Bašíru Asadovi zaklepat na dveře a požádat ho o porovnání vzorků se sarinem, jejž má jeho armáda. Váhání je naopak výhodné pro Vladimíra Putina, kterému stačí zdůrazňovat právě to, že invaze nemá podporu OSN. Čím trpělivěji přitom bude působit, tím unáhlenější se budou zdát Obamovy kroky. A právě pro posílení tohohle efektu byl summit G20 pro Putina darem s nebes.

Jako hostitelská země mělo Rusko možnosti ovlivňovat jinak přísně stanovený program a dostat do diskuse o Sýrii tam, kde ji Američané viděli neradi. Koncentrace vůdců zúčastněných zemí na jednom místě nepříjemně zdůraznila osamělost USA v tomto tažení – otevřenou podporu invazi vyjádřila jen Francie a Turecko; vyslovuje ji sice i David Cameron, vzhledem k nesouhlasu britského parlamentu jsou však jeho možnosti zasahovat do dění omezené.

Pár desítek hodin před svým rozhodnutím všechny tyhle náznaky vnímá a zvažuje i americký Kongres. V čase psaní tohoto textu podle informací CNN nebylo ještě rozhodnuto 280 členů. A dalších 109 kongresmanů už rozhodnuto, že řekne ne. Pro schválení rezoluce potřebuje Obama 217 hlasů - už teď zrušil naplánovanou pondělní cestu do Kalifornie, aby se pokusil kongresmany ještě jednou přemluvit. I na večeři během summitu se americký prezident opozdil téměř o hodinu; což jeho tým vysvětlil snahou dovolat se před hlasováním členům Kongresu.

Nevhod přišlo Obamově administrativě i video, které v čase summitu zveřejnil list New York Times a které zobrazuje chladnokrevnou popravu členů syrské armády rebely. Nahrávka se rychle rozšířila po internetu i v médiích a americké vládě rozhodně komplikuje formování jasné zprávy o tom, že je potřebné chránit syrské občany.

Summit G20 byl každopádně diplomatickým tangem pro Putina a Obamu. Vztahy obou mužů jsou dlouhodobě chladné a výrazně je zhoršilo poskytnutí azylu Edwardu Snowdenovi. Obamovo čtvrteční setkání s ruskými disidenty a aktivisty za práva homosexuálů bylo zase diplomatickou fackou Putinovu režimu. Ani náznaky, že v případě americké invaze by poskytlo Rusko Asadovu režimu zbraně, přátelským vztahům pochopitelně nepomáhají - a řada komentátorů jejich úroveň klade až zpátky ke studené válce. „Musí se spolu dát do rozhovoru, který by zlepšil vzájemné vztahy a zastavil to, co se děje teď,“ vyjádřil se pro BBC bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov.

Podle Putina, který je na koni, jsou ovšem vztahy dobré: „Pracujeme, o některých věcech se hádáme. Jsme lidé. Existují gesta, která můžete interpretovat jen jediným způsobem, ale nikdy jsem neviděl, že by taková gesta udělal Obama směrem ke mně nebo já k Obamovi.“

Přestože nebylo domluveno žádné oficiální setkání, oba muži si spolu přece jen promluvili. Když přijel ruský prezident za Obamou, odtáhli si do rohu místnosti dvě židle. Půlhodinový rozhovor označil později Obama jako „candid“ - otevřený. Oba se vyjádřili, že spolu sice nesouhlasí, ale vzájemně se vyslyšeli a diskutovali o možnosti vyřešit věc mírově.

„Rozhovory z kouta“ ovšem mohou být rychle zapomenuty, rozhodně-li se Kongres invazi schválit. Objevují se i hlasy, že v krátkodobém horizontu by pro rusko-americké vztahy možná bylo lepší, kdyby to neudělal a nespustil tak řetězec útoků a zbrojení. Na druhou stranu, napětí může dál vzrůstat i pomalu.