Přezdívky měla zatím dvě. Nejdříve o ní kolegové pro její obdiv k zakladateli ODS mluvili jako o „Klausovi v sukních“, postupem let se ve straně pro Miroslavu Němcovou uchytilo označení „teta z Vysočiny“. Hodná, neškodná, nijaká, mělo to znamenat. A teď, po patnácti letech ve vrcholné politice, se tahle „teta“ stává pro svou stranu morální autoritou a politickou vůdkyní.
ODS, která ztrácí své výsostné postavení na pravici a jejíž obliba u voličů klesla po ostudném konci bývalého premiéra Petra Nečase na historické dno, požádala Miroslavu Němcovou, aby ji vytáhla z maléru a vedla do voleb. Ona řekla – dobrá, a nejen to: na příštím volebním kongresu se chce ucházet o místo předsedkyně strany, přičemž udrží-li se dnešní vysoký kurz jejího jména, má šanci uspět. Že by tedy opravdu Klaus v sukních?
Miroslava Němcová platí za přímou a předvídatelnou političku. Když však loni před první přímou volbou nečekaně odmítla nejen kandidovat na prezidentku, ale dokonce své odstoupení z kandidatury pořádně vysvětlit, dala této své pověsti ránu.
Klidná a laskavě působící žena měla v soutěži o Hrad vykonat v podstatě to, co po ní chce ODS dnes – zúročit pro stranu před veřejností svou pověst čisté političky s příjemným vystupováním, na níž nikdy neulpěl stín podezření z nečestnosti. S její kandidaturou se ve straně počítalo, a když náhle bez valného vysvětlení odstoupila ze soutěže, některé kolegy to rozezlilo.
Po marné schůzce si Němcová řekla, že do souboje, který šéfovi strany nestojí za probrání, prostě nepůjde.
Patřil mezi ně prý i tehdejší předseda strany a premiér Petr Nečas. Zpráva o stanovisku Němcové jej zastihla na pracovní cestě v albánské Tiraně, odkud své místopředsedkyni volal a ten telefonát prý moc příjemný nebyl. Zda mu paní Němcová alespoň v té chvíli řekla pravý důvod svého rozhodnutí, není známo a ona sama to ani teď nechce komentovat.
Podle důvěryhodných informací z okolí se však na jejím odmítnutí podepsalo hlavně chování Petra Nečase. Především to, že i když o její chystané kandidatuře psaly po několik měsíců noviny, předseda ODS s ní o tom nikdy neztratil ani slovo, nevyjádřil jí žádnou podporu a neudělal nejmenší pokus dohodnout s ní podmínky celé operace, například finanční stránku kampaně. Vedení strany se sice jednou na Nečasovu výzvu k tématu volby sešlo, ale k překvapení účastníků předseda strany téma nakonec vůbec nenačal.
Podle zasvěcených občanských demokratů to zkrátka Petr Nečas neuměl rozseknout a říct Přemyslu Sobotkovi, že šéfka sněmovny by byla pro ODS v prezidentském klání přínosnější, a tak neudělal nic. Po marné schůzce si Němcová řekla, že do souboje, který šéfovi strany nestojí za probrání, prostě nepůjde. K prezidentské kandidatuře ji nikdo pořádně „nevyzval“. Teď je to prý jinak.
Průběh jednání grémia podává i zajímavý obrázek o běžné komunikaci ve špičce ODS – když o něčem nezačal mluvit sám předseda, nikdo se na ožehavé téma nezeptal, dokonce ani Němcová se Sobotkou. Jinak ale popsaná historka ukazuje i dva důležité rysy Miroslavy Němcové. Aby se pustila do nějakého boje za vlastní věc, musí „být potřeba a vyzvána“. A taky to, že se raději vystaví nevěřícím pohledům při nevěrohodném vysvětlení, proč odstoupila, než by ODS veřejně poškozovala zprávami o vnitřním neladu.
„Ani dnes, kdy se staví do čela strany v pekelné situaci, nejde o její osobní ambice, nesměřovala svou kariéru cíleně k premiérství nebo vedení strany. Ve vypjatých situacích umí být k dispozici, teď vyslyšela ODS, která ji potřebuje, a jde s kůží na trh,“ hodnotí svoji kolegyni poslankyně Jana Černochová.
Profil Miroslavy Němcové Sólistka pro krizi, ve kterém si mimo jiné přečtete, co chystá na prezidenta Zemana, najdete v aktuálním čísle časopisu Respekt
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
