Sobotka přesvědčuje Američany, že jeho vláda nezapomněla na Havla

Jak známo, český premiér Bohuslav Sobotkovi nemá ve zvyku příliš dávat najevo emoce. Takže když v pondělí pozdě večer přiznává, že byl před pár desítkami minut dojatý, je jasné, že to musela být vskutku výjimečná chvíle. A taky, že byla – přesně pětadvacet let po faktickém startu sametové revoluce zahrála Česká filharmonie v zaplněné hlavní katedrále americké metropole Washingtonu. Sami filharmonici si sice „profesně“ více užili den předtím konaný koncert v prestižní newyorské Carnegie Hall, ale hrát Smetanovou Vltavu a Dvořákovu Novosvětskou právě v tento den a na tomto místě probudil pocity národní hrdosti a „speciálnosti okamžiku“ i v nich.

Symbolika byla mocná. Monumentální neogotická stavba, šestá největší katedrála světa, kde je pohřben spolutvůrce novodobých českých dějin, americký prezident Woodrow Wilson, v čestných řadách před pódiem Madeleine Albright, projevy o Václavu Havlovi a „nesamozřejmosti“ svobody.

„Když jsem v listopadu 89 jako student zvonil klíči v Brně na náměstí Svobody, tak jsem si skutečně nepředstavoval, že za pětadvacet let budu v Americe jako český premiér ve Washingtonu,“ říkal po koncertě premiér. A také projev v katedrále otevřel tím, že zazvonil klíči.

Jenže on co mocnější symbolika, o to větší hrozí propast mezi symboly a realitou. Koncertem filharmonie začala v pondělí rychlá premiérova americká cesta, jejímž oficiálním – a opět symbolicky významným - účelem je středeční odhalení busty Václava Havla v americkém Kongresu.

V druhém plánu se ovšem Sobotka za oceán vydal s plánem utišit znepokojené a zmatené hlasy, které poslední měsíce z Ameriky znějí. Jak říká jeden zkušený diplomat, účelem cesty je „damage control“ - snaha napravit škody.

Nová orientace zahraniční politiky ustupující od havlovských zásad prosazování lidských práv ve světě, výroky českého prezidenta i dalších politiků včetně premiéra ke krizi na Ukrajině i k jejím řešením; to vše vzbuzuje nejen za oceánem pocit, že Česko opouští doposud jasný směr.

Strategii na to Sobotka zvolil logickou a podle řady diplomatickým „mazáků“ správnou: mluvit o tom, že výroky jsou věc jedna, ale hlavní jsou činy. A v nich lze s Českem pořád počítat. Kudy chodí, tudy premiér Sobotka i šéf sněmovny Jan Hamáček, který je v USA na paralelní cestě, mluví o vojenských misích české armády v Afghánistánu či v Africe, o působení českých diplomatů v Sýrii (Česko jako jedna z mála západních zemí nezavřela v Damašku ambasádu), o české pomoci kurdským bojovníkům ve válce proti Islámskému státu, o vládním slibu zvýšit výdaje na armádu.

A v tomto duchu se odehrála také vrcholná schůzka návštěvy – s americkým viceprezidentem. Joe Biden nakonec věnoval v úterý odpoledne Sobotkovi téměř dvojnásobek původně plánovaného času, byť spekulované posunutí premiérovy návštěvy „ vzhůru“ po diplomatickém žebříčku – tedy že to, že by jej přišel krátce pozdravit přímo prezident Obama – se nakonec nekonalo.

I Bidenovi Sobotka kromě zmiňovaných témat zopakoval českou ochotu podílet se na obnově a stabilitě Ukrajiny. Otázka nicméně je, zda tyto konkrétní činy stačí. Jak říká Milton Cerny, jeden z „architektů“ projektu, na jehož konci bude busta Václava Havla jako teprve čtvrtého cizince zdobit halu amerického Kongresu: „Mohli byste udělat ještě víc. Havel by dělal ještě víc.“

Autorka doprovází českého premiéra v USA