Rozpálená země
Nejničivější požáry v dějinách Austrálie postupně uhasínají. Po velkém ohni zůstalo 181 mrtvých Australanů, pět stovek zraněných a tisícovka zničených domů. Stočlenná speciální policejní jednotka pátrá po žhářích, kterým za zakládání požárů možná hrozí obvinění z hromadné vraždy.
Po velkém ohni zůstalo 181 mrtvých Australanů, pět stovek zraněných a tisícovka zničených domů. Stočlenná speciální policejní jednotka pátrá po žhářích, kterým za zakládání požárů možná hrozí obvinění z hromadné vraždy. První podezřelé už vyšetřovatelé zatkli a australská i zahraniční média sledují napínavou detektivku o pátrání po pyromanech.
Při pohledu na hasiče, kteří bojují ve vyschlé krajině stižené rekordně vysokými teplotami proti rychle postupujícím plamenům, se však Australané ptají, zda požáry kromě žhářů neměly i jiného spojence lidské povahy – globální oteplování. Nejnaléhavěji se tážou australští Zelení, nejstarší ekologická strana světa. „V minulých dnech jsme pohlédli do tváře naší budoucnosti,“ řekla jejich mluvčí.
Ničivé požáry ve státě Victoria na jihovýchodě země, při kterých uhořelo tolik lidí jako při všech australských požárech předešlých dvaceti let dohromady, totiž nebyly nepředvídatelné, alespoň tedy pro čtenáře vědeckých zpráv o změnách australského klimatu.
V roce 2007 například Australská národní vědecká agentura psala, že „počasí zvyšující nebezpečí velkých požárů na jihovýchodě země bude v příštích letech stále častější“ a srážek naopak přibude v severnějších oblastech Austrálie.
Jako by teď příroda chtěla dát vědcům za pravdu – současně s požáry na jihovýchodě země stihly severnější federální stát Queensland nejhorší záplavy za posledních třicet let, 60 procent plochy státu bylo prohlášeno za „katastrofickou zónu“.
Klimatologové se shodují, že žádný konkrétní ničivý požár ani žádný jiný výkyv počasí není možné jednoduše svést na globální oteplování, zvyšující se teplota ale takové extrémy činí stále pravděpodobnějšími. Pro druhý nejsušší světadíl (po Antarktidě) se globální oteplování, o kterém se v našich končinách obvykle mluví a píše v budoucím čase, stalo naléhavým problémem přítomnosti. A nejlépe to vědí zdejší farmáři.
Víno místo rýže
Ještě do loňského léta býval v Deniliquinu největší rýžový mlýn jižní polokoule. Jenže sucho, které Austrálie nepamatuje přinejmenším od příchodu bělošských kolonizátorů, si vynutilo jeho zavření. Před příchodem období sucha před sedmi lety dva tisíce farmářů ročně sklidily 1,2 milionu tun rýže, v roce 2007 už jen 18 tisíc tun – nejméně od roku 1927, kdy se rýže v Austrálii pěstovala teprve čtvrtým rokem.
Země, která dosud produkovala 4 procenta rýže obchodované na světových trzích, ji teď musí dovážet z Asie. To také přispělo k loňskému zdvojnásobení cen této komodity na světových trzích, které vedlo k hladovým bouřím v řadě chudých zemí.
Pěstování rýže zřejmě v suché australské budoucnosti nemá místo a zdejší farmáři na to rychle reagují – třetinu rýžových polí už prodali nebo osadili jinými plodinami, především hroznovým vínem. „Rýže je základní potravina, chardonnay nikoli,“ komentoval to vloni v listu The New York Times Graeme J. Haley, předseda lokální vlády v Deniliquinu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
