0:00
0:00
Agenda21. 1. 20146 minut

Prioritou je dostat znesvářené strany k jednacímu stolu

S koordinátorkou syrské pomoci Clověka v tísni o řešení současné humanitární situace v zemi

Bojovník Svobodné syrské armády v Aleppu
Autor: Olof Jarlbro

V první půli ledna v syrském Aleppu zemřeli tři pracovníci Člověka v tísni. Organizace se z pietních důvodů k jejich smrti nechtěla do médií vyjadřovat. V následujícím rozhovoru se koordinátorka syrské pomoci Jitka Škovránková ještě vrací k tragické události, ale přináší hlavně další informace o zhoršující se situaci v severní Sýrii, kterou od počátku detailně sleduje. Šancí pro civilní obyvatele by podle ní mohla být mírová konference o Sýrii, která má má už ve středu začít ve Švýcarsku.

V Aleppu zemřeli tři pracovníci Člověka v tísni. Co se přesně stalo?
Stali se oběťmi útoků na civilní čtvrť na jihu Aleppa, kde dlouhodobě pracujeme. Krátce po poledni byli na jednom z míst, kde vydáváme lidem denní příděly chleba. Do čtvrti dopadly během jediné minuty čtyři střely, vypálené podle očitých svědků pravděpodobně z jedné z režimních vojenských základen. Jeden náš kolega zemřel přímo na místě, další dva potom při hledání zdravotnického zařízení, které by je dokázalo ošetřit. Další dva naši zaměstnanci byli zraněni, jeden z nich má dosud v těle úlomky šrapnelů. Dopad všech čtyř raket na různá místa byl tragický, podle dostupných informací zahynulo celkem 21 civilistů a desítky dalších byly raněny. Vše nasvědčuje tomu, že střely byly vypáleny naslepo bez konkrétního cíle, k čemuž bohužel v posledních týdnech dochází pravidelně. 

↓ INZERCE

Co pro vás dělali?
Ammar Al Alo byl projektový asistent, Mohammad Dillo pracoval jako řidič a pomáhal dostávat přes hranice z Turecka do Aleppa humanitární dodávky, což není v současných podmínkách vůbec jednoduché. Třetí obětí byl Qasim Mustafa Qasim, šéf třicetičlenného aleppského týmu, který byl obrovskou autoritou nejen ve všech oblastech, kde působíme. Měl obrovský dar lidi motivovat, stmelovat a jít jim příkladem, zajišťoval kolegům bezpečnost a neutralitu mezi množstvím ozbrojených skupin. Tým je tragédií samozřejmě stále otřesený, ale zároveň prakticky řešíme, jak pokračovat dál.

Problémy mají i Lékaři bez hranic, kterým ozbrojenci unesli pět pracovníků. Co se na severu Sýrie děje?
Situace se od poloviny loňského prosince začala dramaticky zhoršovat. Vláda zesílila tlak na opoziční síly a obnovila mohutné ostřelování a letecké útoky na Aleppo. Útoky míří i na civilní cíle, rakety a bomby dopadají do hustě zalidněných obytných čtvrtí, kde nejsou ani bojové fronty, ani základny opozičních frakcí. Situaci zásadně zkomplikovaly probíhající boje dočasně sjednocených opozičních sil proti nejradikálnější skupině ISIS. Ta začala být kvůli své krutosti, zabíjení, únosům a bezohlednému uplatňování zákonů šaría prakticky neakceptovatelná, nicméně boje mezi opozicí vytvořily ještě větší prostor pro vládní ofenzivu. V současnosti se tedy bojuje na několika frontách a Svobodná syrská armáda obviňuje režim a ISIS ze vzájemné spolupráce.

A jaký bude vývoj?
Zdá se být stále pravděpodobnější, že vláda bude schopná obklíčit Aleppo i ze severu. Pokud se tak stane, panují obrovské obavy z toho, že město s více než dvěma miliony obyvatel bude následovat osud damašského předměstí Al Ghouta, které je již více než půl roku v zoufalé situaci. Oblast se zhruba 700 000 obyvateli je hermeticky uzavřená, dovnitř se nedostávají žádné dodávky humanitární pomoci, lidé jsou zoufalí a hladoví. Pokud by skutečně došlo k tomu, že se obklíčení Aleppa bude uzavírat, lze očekávat, že se statisíce lidí budou snažit uprchnout na venkov nebo do 70 kilometrů vzdáleného Turecka.

Už vloni jste svoji misi omezili, jak se tehdy situace v Aleppu změnila?
Právě naopak, poskytujeme pomoc stále většímu množství lidí. Jediný rozdíl v tomto ohledu je, že od poloviny srpna cizinci nemohou vstupovat do Sýrie kvůli neakceptovatelnému riziku únosů, ať již ze strany ISIS, která s cizinci není ochotná jednat, nebo ze strany kriminálních gangů. Každý měsíc 20 tisíc lidí dostává denní dávky chleba, 10 tisícům dětí jsme pomohli vrátit se do školy a v pěti čtvrtích Aleppa pomáháme místním civilním samosprávám zajišťovat lidem základní služby jako svoz komunálního odpadu, dodávky léků do lékáren či vytápění pro nejohroženější rodiny.

Kde je hranice, kdy si jako humanitární organizace řeknete, že se už nedá vůbec nic dělat a je třeba na misi rezignovat?
Jsou to zejména dvě kritéria. První je bezpečnost našich zaměstnanců, místních i zahraničních bez rozdílu. Naši kolegové v Aleppu nezahynuli proto, že byli zaměstnanci humanitární organizace, ale proto, že byli obyvatelé města, kde se válčí. Pakliže by na ně někdo zaútočil například proto, že pracují pro nás, okamžitě bychom začali zvažovat uzavření mise. Druhé kritérium je to, jaký má naše práce reálný dopad a smysl. Pokud by se vytratil, například bychom nebyli reálně schopní se k příjemcům naší pomoci dostávat, museli bychom na velkou část práce rezignovat. První, s kým v těchto otázkách situaci konzultujeme, jsou právě naši místní zaměstnanci - a jejich názor je pro nás zásadní.

Vidíte realistické řešení, které by pomohlo k tomu, aby se humanitární pomoc dostala k Syřanům?
Je poměrně utopické, že by se vládní nebo radikální opoziční jednotky začaly ve svém vztahu k civilistům chovat zásadně jinak bez toho, že se mezinárodní diplomacie, tj. zejména Spojené státy a Rusko, dohodnou na společném postupu. To, že je možné se dohodnout alespoň na něčem, dokládá ujednání o chemických zbraních, které se přes množství kontroverzí v zásadě daří naplňovat. Prioritou tedy je, aby Spojené státy a Rusko před nadcházejícím mírovým jednáním v Ženevě dostaly znesvářené strany k jednacímu stolu a aby si před jednáním ujasnili společné pozice a minimální shodu.

A ta je jaká?
Sem by mělo patřit dodržování ženevských konvencí a souboru tzv. humanitárních zákonů, obecně ohledy vůči civilnímu obyvatelstvu a systém doručování pomoci do nejproblematičtějších oblastí, tedy do obležených regionů, do velkých aglomerací, jako je Aleppo, ale i postoj vůči přeshraniční pomoci. V jednom rozhovoru pro BBC to velmi lapidárně řekl Michail Gorbačov: „Není to tak složité. Putin a Obama se prostě musí setkat a mluvit spolu tak dlouho, než se na něčem dohodnou. Pak se na tom dá dále stavět.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články