Netanjahu. Nekompromisní jestřáb?

Každá předvolební kampaň spočívá v heslech, nežli v seriózním představení politického programu. V Izraeli byl tento fakt umocněn navíc tím, že kampaň probíhala v době vojenského konfliktu v Gaze mezi izraelskou armádou a Hamásem. Netanjahův postoj k regionálním otázkám se dá ale přesto v mnohém odhadnout.

Již v minulosti zastával Benjamin Netanjahu úřad premiéra a navíc stojí v čele strany Likud – strany, jejíž šéfové v roli premiéra souhlasili se zásadními územními ústupky. Byli to Menachem Begin, který se výměnou za mír s Egyptem stáhl ze Sinaje, Ariel Šaron vyklidil Gazu a Ehud Olmert, jehož politické kořeny jsou také spojeny s Likudem, se zasazoval za stažení z velké části Západního břehu Jordánu. Netanjahu v křesle premiéra v letech 1996–99 začal tajná jednání se Sýrii o navrácení Golanských výšin.

Klíčový vztah k Sýrii

Právě Sýrie by se mohla stát za vlády Netanjahua hlavním tématem izraelské zahraniční politiky. Sýrie na svém území hostí vysoké představitele Hamásu a z velké části je na dobré vůli Damašku závislé také libanonské radikální hnutí Hizballáh. Pokud by tedy byla zahájena mírová jednání mezi oběma zeměmi, Izrael by výměnou za Golanské výšiny mohl docílit významného oslabení dvou hnutí, se kterými se v posledních dvou letech ocitl ve válečném střetu.

Pro Spojené státy, klíčového spojence Izraele, je Sýrie důležitým článkem ve snaze dosáhnout stability v Iráku. Právě přes syrské území přicházelo do Iráku mnoho ozbrojenců a pokud by se Damašek rozhodl tomuto do budoucna zabránit, Obamův plán stáhnout podstatnou část vojáků z Iráku již během roku 2010 by tak mohl být reálný.

Pro syrského prezidenta Assada, jehož země se nachází v obtížné ekonomické situaci, může být právě zlepšení vztahů se Spojenými státy a zahájení jednání s Izraelem nejlepší způsob, jak do Sýrie získat tolik potřebné finanční prostředky ze Západu. Assad by si tím také posílil svoji oslabenou pozici na domácím poli.

Jaderný program Íránu

Sýrie by se mohla stát odrazovým můstkem pro spolupráci mezi Izraelem a Spojenými státy v další, zcela zásadní otázce a tou je Írán a jeho jaderný program. Spojené státy pod Barackem Obamou chtějí dát větší prostor diplomacii. Izrael, který je v dosahu iránských raket, vnímá jaderný Írán jako zásadní hrozbu vlastní existenci, a je k tomuto přístupu velice skeptický.

Současně ale je izraelským představitelům jasné, že otázku íránského jaderného programu musí především řešit mezinárodní společenství, v čele se Spojenými státy.

Status quo ve vztazích Izrael-Palestina

Značnou nervozitu z pověření Netanjahua sestavením vlády cítí Palestinci a také evropští diplomaté. Palestinci se mohou obávat, že Netanjahu se zaměří právě na Sýrii, a mnohem komplexnější palestinsko-izraelský problém bude nadále pouze udržovat v současném statusu quo.

Evropanům, kteří vidí řešení tohoto konfliktu v založení palestinského státu, se nelíbí, že je Netanjahu právě k tomuto řešení poměrně skeptický. Není to tak, že by odmítal ideu palestinského státu. Tvrdí ale, že Palestinci nyní nejsou připraveni jednat o těch otázkách, které Izrael považuje za klíčové, tedy především otázku návratu palestinských uprchlíků, či vytyčení konečných hranic.

Ve své skepsi Netanjahu odráží i pocity velké části Izraelců. Přestože většina souhlasí s dvoustátním uspořádáním, jen málo kdo věří, že za současné vnitropolitické palestinské situace je možné dosáhnout komplexního míru.

Ekonomická obnova

Netanjahu neodmítá politické vyjednávání s Palestinci, nicméně se chce zaměřit především na ekonomickou obnovu Západního břehu. Jak sám říká, výrazné zlepšení situace přímo na místě je mnohem cennější, než tisíce mírových konferencí. Doufá, že se mu tak podaří posílit umírněné palestinské politiky na úkor palestinských radikálů. Není to poprvé, co izraelský politik přichází s myšlenkou, že nasycený Palestinec rovná se umírněný Palestinec. Tato taktika ale vždy selhala.

Zlepšení ekonomické situace Palestinců může být dobrým prvním krokem, ale řešení tohoto sporu musí být politické. Navíc, pokud by Netanjahu opravdu myslel zlepšení ekonomické situace Palestinců na Západním břehu vážně, musel by se dotknout tak zásadních otázek jako je rušení kontrolních stanovišť, tzv. checkpointů, a zastavení výstavby židovských osad.

Koaliční partneři

Jakékoliv další politické kroky Benjamína Netanjahua budou záviset na tom, jací budou jeho koaliční partneři. On by si zřejmě přál sestavit koalici z levicové Strany práce a středové Kadimy. Tato široká koalice by mu umožnila zaměřit se na jednání se Sýrii a na ekonomický rozvoj Západního břehu, také by si byl schopen zajistit širokou mezinárodní podporu.

Po prvních kolech koaličních vyjednávání ale Kadima i Strana práce naznačily, že než zasednout v kabinetu pod vedením Netanjahua, to raději dají přednost opozičním lavicím. Jestli se tak snaží získat větší ústupky, nebo je jim Netanjahu ideologicky tak vzdálen, se dozvíme již brzy. Pokud ale nakonec Netanjahu povede vládu, ve které zasednou nacionalistický „Izrael náš domov“ a strany náboženské, manévrovací prostor staronového premiéra bude v klíčových otázkách Golanských výšin a židovských osad na Západním břehu minimální.

Poz. red.: Páteční jednání Netanjahua s předsedkyní Kadimy Livniovou skončilo krachem. (Více ZDE)

Autorka je členkou Blízkovýchodního programu AMO. Vystudovala politologii na Hebrejské univerzitě v Jerusalémě a Evropská studia na Univerzitě v Cambridge.