Kurtován pro vlastní bezpečí

Jiří Jandourek (78) šel do nemocnice proto, aby se mu samotnému doma něco nestalo. Špatně totiž chodil a jeho žena musela na vážnou operaci. Po sedmnácti dnech ve vrchlabském špitále, který řídí senátor Vladimír Dryml, zemřel. Henryka Jandourek se obrátila na policii, aby podezřelé okolnosti jeho smrti prošetřila. Není jediná, policisté se zabývají celkem čtyřmi úmrtími v této nemocnici. 

Z lékařské dokumentace a vyprávění manželky se dá rekonstruovat, co se s Jiřím Jandourkem v nemocnici dělo. Několik dní byl na interně (pobyt mu zařídila obvodní lékařka, měl chronický zánět průdušek a vyřídit sociální ústav by trvalo příliš dlouho) a všechno bylo, jak mělo. Muž se v nadstandardním pokoji díval na televizi a užíval si nemocniční nudy. Pak ale přišel zvrat. Jandourek v noci při cestě na toaletu upadl a personál se začal bát, že se mu to může stát znova. Samozřejmě bylo možné muži při chůzi asistovat. Jenže to chce čas a ochotu lidí. Špitál zvolil pohodlnější cestu – Jandourka znehybnil.

Nejdřív dostal na postel zábrany. Stal se vězněm postele a po jeho důstojnosti byla veta. O tom, že to špatně nesl, svědčí záznam v lékařské dokumentaci: „Pacient chce přelézt zábrany, chce močit. Dána láhev, do které se nevymočil. Proto dána pampers. Pacientovi vše vysvětlováno, stále dává nohy přes zábrany. Začíná být agresivní.“ 

Tak přibyla psychofarmaka. Jandourek bral celkem čtyři přípravky, které mohou ovlivnit psychiku a odborníci se shodují, že po takovém koktejlu byl nejspíš mimo realitu. V takovém stavu ho našla žena, když ho chtěla z nemocnice odvézt domů. „Ležel na posteli nahý přikrytý nějakým hadrem. Oči měl jak pětikoruny, nepoznával mě. Kýval hlavou jak sova,“ říká Henryka Jandourek. „Byl totálně mimo. Museli ho něčím zdrogovat.“ 

Polekala se, že v takovém stavu se o něj doma nedokáže postarat. Začala proto hledat sociální ústav, který by ho na čas přijal. Jandourek si uvědomoval, co se s ním děje. „Heňo, vymývají mi tu mozek. Pamatuješ, jak jsme se dívali na film Přelet nad kukaččím hnízdem?“ říkal manželce do telefonu.

V lékařské dokumentaci se objevuje zmínka , že pacient nechce léky, plive je. Chce ven z postele, chce jít domů. Kurtují ho k posteli. „Skoro celou noc nespal, po odkurtování se snaží přelézt zábrany, chce jít ven. Opět kurtován pro vlastní bezpečí,“ stojí v dokumentaci. Zmínka o „kurtování pro vlastní bezpečí“ se stává každodenní součástí dokumentace. 

Drama graduje poslední červencový den nad ránem. „Ve tři ráno mi volal, prosil, ať mu zařídím sanitku, že má hrozné bolesti,“ říká Henryka Jandourek. „Volala jsem linku 155. Odmítli mě, že z nemocnice do nemocnice nevozí.“ Ráno jí z nemocnice telefonovali: Váš manžel zemřel, selhalo mu srdce. Henryka Jandourek si myslí, že manželovi praskl vřed. Šla proto na policii, ať udělá soudní pitvu. Její výsledek není zatím známý.

Známá je ale jiná věc. Tak jako s Jiřím Jandourkem zacházeli ve vrchlabské nemocnici už předtím s řadou jiných lidí. Jejich příbuzní sice nebyli tak razantní jako Henryka Jandourek, polská právnička, která část života prožila ve Švédsku. Ale ani nemlčeli. Už před čtyřmi lety otiskl místní časopis Puls dopisy několika z nich.

Nestalo se však vůbec nic. Na nemocnici si mohly posvítit zdravotní pojišťovny a rozvázat s ní smlouvu. Krajský úřad tam mohl poslat kontrolu a odebrat špitálu registraci. Uvidíme, zda až smrti čtyř pacientů, které šetří policie, úředníky k něčemu rozhýbou.

Podrobnosti o vrchlabské nemocnici si přečtěte v novém Respektu v článku s titulkem Přelet nad vrchlabským hnízdem.