Jak čelit Íránu?

Pár dní před návštěvou amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze proniklo několik informací o jeho dlouho avizovaném projevu, který by se měl odehrát před siluetou Pražského hradu. Hlavním tématem by mělo být nešíření atomových zbraní. Zatímco na Obamovu iniciativu o jaderném odzbrojení reagují příznivě v Evropě a také v Rusku, Blízký východ se kvůli iránskému jadernému programu nachází přesně v opačné situaci. Tam se může naopak kolo jaderného vyzbrojování velice brzy roztočit.

Přes mezinárodní sankce a kritiku Mezinárodní organizace pro atomovou energii íránský jaderný program pokračuje a některé studie odhadují, že Teherán by se mohl stát jadernou mocností již v roce 2010. Irán vybavený jadernými zbraněmi by zcela změnil rovnováhu sil v celé oblasti. Atomové zbraně v rukách šíitského režimu, jehož ideologie se od dob Ajatolláha Chomejního nijak podstatně nezměnila, bude znamenat pro sunnitské režimy v oblasti Blízkého východu zásadní ohrožení. Teherán získá imunitu, protože na jadernou velmoc se nikdo neodváží zaútočit. Pokud budou chtít sunnitské státy vychýlené misky rovnováhy sil vrátit zpět, nezbude jim jiná možnost, nežli si také opatřit jaderné zbraně. Namísto prohlubování smluv o nešíření jaderných zbraní tak bude naopak spuštěno kolo nukleárního zbrojení a to navíc mezi státy, jejichž politické systémy jsou nestabilní a ekonomická síla slabá, takže budou usilovat o sice levnější, ale nespolehlivou technologii v Pákistánu, severní Koreji a Rusku.

Pokud Irán získá jaderné zbraně, významně vzroste možnost, že se zbraně hromadného ničení dostanou do rukou nestátních aktérů. Teherán si je zcela jistě vědom případné odplaty, která by ho stihla v případě, že by se rozhodl použít jaderné zbraně proti západním státům. Oproti tomu dodá-li tuto technologii například šíitskému hnutí Hizballáh, který operuje na území Libanonu, ale disponuje také rozsáhlou mezinárodní teroristickou sítí, případná odplata bude složitá. A právě kvůli této obavě vstupuje do hry o jaderný Irán Izrael.

Izrael v posledních dvou letech vedl dvě války a v obou případech to bylo proti nestátním aktérům a v obou případech měli tito aktéři podporu Iránu. V případně šíitského Hizballáhu je tato podpora absolutní a týká se financí, technologií, ale také ideologie. Sunitský Hamás není na Iránu závislý zcela, nicméně mnohé techniky boje a výzbroj získal Hamás právě od Teheránu. Možnost, že by radikální hnutí operující jen pár kilometrů od Tel-Avivu získala zbraně hromadného ničení jsou pro Izrael naprosto novým typem hrozby, kterému ještě v minulosti nikdy nečelil.

Od momentu, kdy Irán začal realizovat svůj jaderný program, Izrael zdůrazňuje, že odpověď na tuto hrozbu musí najít především mezinárodní společenství. Teherán disponující jadernou zbraní ohrožuje stabilitu na Blízkém východě, který je naprosto klíčovým mimo jiné pro energetickou bezpečnost jak Spojených států, tak i Evropy. Bez stabilního Blízkého východu může Evropa zapomenout na plynovod Nabucco, který jí má pomoci zbavit se energetické závislosti na Rusku. A tak přestože Izrael stále vyčkává na reakci mezinárodního společenství pod vedením západních států, íránská hrozba je považována za problém číslo jedna. Dokazuje to také mimo jiné to, že zatímco v jiných zásadních otázkách jako je například blízkovýchodní mírový proces je izraelská politická scéna nesmiřitelně rozdělena, nad otázkou íránské hrozby panuje naprostá shoda napříč politickými stranami.

Izrael se zatím omezil na diplomatickou ofenzivu a podle zpráv z médií Jeruzalém zapojil své tajné služby, které se snaží nabourat íránský jaderný program pomocí sabotáží a dvojitých agentů přímo v Iránu. Možný přímý vojenský zásah podobný tomu v roce 1981 proti jadernému reaktoru v iráckém Osiraku je pochopitelně zahalen tajemstvím. Proti izraelskému útoku mluví velké množství míst, kam Írán rozprostřel továrny a zařízení spojená s jaderným programem a jejich zapuštění hluboko do země. Není tedy jasné, jestli Izrael vůbec disponuje dostatečnou technikou, která by mu zajistila úspěch. V této extrémně citlivé otázce je prakticky nemožné získat sebemenší spolehlivé informace, protože ti, kteří nevědí, mluví, zatímco ti, kteří vědí, mlčí. Z projevů různých izraelských představitelů je velice obtížné vypozorovat, jestli je Izrael přípraven nést veškerá rizika, mezi něž patří nejen bezpečnostní hrozba, ale také případné politické a ekonomické následky. S určitostí se tedy dá říci pouze to, že Izrael nebere hrozby současné politické garnitury v Teheránu o zničení židovského státu na lehkou váhu a podle toho se zachová.

A tak zatímco státy Blízkého východu jsou z iránského jaderného programu stále nervóznější, nová americká administrativa nabízí Iránu dialog. Při příležitosti íránského Nového roku pronesl americký prezident Obama řeč, ve které oslovil na jedné straně íránský lid a na straně druhé íránské vůdce. Od předchozích pokusů amerických prezidentů o zahájení dialogu s Iránem se Obamova řeč výrazně lišila především v jednom bodě. Americký prezident uznal islámský charakter íránské republiky a pozval íránské představitele k zapojení se do rozhovorů jak se Spojenými státy, tak s mezinárodním společenstvím, a to na základě vzájemného respektu. Podle Obamy má Islámská republika možnost stát se plnoprávným členem rodiny národů. Nestane se tak ale pomocí teroru a zbraní. Tato podmínka je jediná, která se jinak ve skrze smířlivé řeči amerického prezidenta objevuje.

Nabídka amerického prezidenta Íránu k jeho zapojení se do diplomatického dialogu rozproudila debatu v různých částech světa. V době, kdy mezinárodní společenství má pouze několik málo měsíců na to, aby zastavilo Irán v jeho úsilí stát se jadernou velmocí, se mnohým možná ulevilo, že pro Spojené státy již není zásadní překážkou islámský charakter íránské republiky a že i bez změny režimu jsou připraveny s Iránem vyjednávat jako s rovnocenným partnerem.

Nadšení z možného brzkého zlepšení vztahů mezi Spojenými státy a Iránem ovšem oslabila reakce nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Ali Chamenejího. Místo slov očekává od Američanů konkrétní činy. Již v minulosti Íránci oznámili, čím podmiňují svůj souhlas k zahájení jednání se Spojenými státy. Především jde o zrušení sankcí, uvolnění íránských peněz v amerických bankách a omluvu za sestřelení íránského civilního letadla v roce 1988. Ministr pro energetiku Pervez Fatah také bezprostředně po projevu amerického prezidenta prohlásil, že bez ohledu na Obamovu řeč bude íránský jaderný program pokračovat a atomový reaktor v Bušehru by měl být uveden do provozu již v průběhu tohoto roku.

Americký prezident jistě neočekává, že Irán změní svojí pozici rychle a snadno. Koneckonců ani Obama nehodlá zcela ustoupit od taktiky cukru a biče. Ještě předtím, než nabídl Iránu cestu k dialogu, potvrdil pokračování amerických sankcí vůči Iránu. Přesto ale projev nového amerického prezidenta k íránskému novému roku naznačil, že Spojené státy si uvědomují, jak klíčovou roli na Blízkém východě může v pozitivním i negativním smyslu sehrát ambiciózní Irán. Washington by proto rád zapojil Teherán do mezinárodního fóra a prvním krokem by mohla být konference pod hlavičkou OSN o Afgánistánu. Přesto ale Spojené státy zatím ani v nejmenším nenaznačily, že jsou připraveny smířit se s jadernými zbraněmi vyzbrojeným Iránem. Pokud tedy Teherán neukáže dobrou vůli, hrozí, že Spojené státy se brzy vrátí k politice izolace šíitského režimu a aktuálnější se stane možný vojenský zásah proti iránskému jadernému programu. Jakkoliv je totiž Obamův projev o jaderném odzbrojení, který se chystá pronést v Praze, adresován Evropanům, pozorně budou poslouchat také v Teheránu. A prezident Obama to ví.

Autorka je analytičkou AMO. Vystudovala politologii na Hebrejské univerzitě v Jerusalémě a Evropská studia na Univerzitě v Cambridge.