Druhá prezidentská debata neopustila zajeté koleje

V úterý večer se na Belmont University v Nashville sešli oba kandidáti na úřad prezidenta Spojených států amerických, aby se spolu utkali ve druhé ze série prezidentských debat. Jejich poněkud bezbarvé klání uskutečněné na pozadí ekonomické krize bohužel nabídlo jen málo nového.

Ke druhé debatě nastupoval pod větším tlakem republikánský kandidát John McCain, který podle průzkumů ztrácel na svého demokratického rivala a potřeboval zvrátit tento nepříznivý trend. Formát debaty mu hrál do karet – jako jediná se tato debata měla odehrát formou setkání s voliči, kteří kandidátům pokládali vlastní otázky. Tento typ senátoru McCainovi, který jinak neplatí za skvělého řečníka nejbližší, vyhovuje nejvíce, jelikož může využít svého (leckdy nevyzpytatelného) smyslu pro humor a přímé interakce s lidmi.

Ponurý tón

Naneštěstí pro Johna McCaina ovšem celé setkání proběhlo v poměrně ponurém tónu, který udal moderátor už ve svém úvodním proslovu, když poznamenal, že od první debaty se „svět hodně změnil“, ale „ne k lepšímu“.

Naprosto logicky debatě dominovalo téma probíhající finanční krize a s ní souvisejících plánů na její řešení. Oba kandidáti podtrhli vážnost situace připuštěním, že „bude třeba stanovit priority“ (Barack Obama) a že „některé [vládní] programy bude možná třeba zrušit“ (McCain). Zároveň ovšem oba vyjádřili svůj optimismus, co se budoucnosti týče, a to pomocí svých oblíbených politických vzorů, J. F. Kennedyho, resp. R. Reagana.

Kdo za to může

Obsahově část věnovaná americké ekonomice nabídla obvyklé hledání viníka. Senátor Obama vinil politiku prezidenta Bushe, kterou senátor McCain podporoval. McCain se naopak snažil připsat senátoru Obamovi podíl odpovědnosti za osud Fannie Mae a Freddie Mac. Ojedinělým novým prvkem byl návrh Johna McCaina, aby vláda odkoupila problematické hypotéky a za změněných podmínek je nabídla zpět majitelům nemovitostí, republikánský kandidát ovšem tento zajímavý bod nijak dále nerozvedl.

McCainův vtip

Ve zbylé části debaty věnované zahraniční politice prakticky zopakovali stanoviska z minulé debaty (včetně McCainova vtipu, kterak v Putinových očích viděl tři písmena – KGB), poněkud více rozvinuli téma případného vojenského zásahu v Pákistánu. Zatímco senátor Obama tuto možnost nevyloučil, senátor McCain argumentoval ve prospěch spolupráce s místní vládou.

Vzhledem k již zmiňovanému vývoji kampaně není překvapivé, že aktivněji útočil John McCain. V ekonomických otázkách se snažil svého oponenta vykreslit jako příznivce velkých vládních výdajů, ke kterým bude potřebovat zvýšit daně. V oblasti zahraniční politiky vytrvale připomínal své zkušenosti, tak aby vyvolal dojem, že Barack Obama si nebude vědět v nebezpečném světě rady.

Umění dohodnout se

McCain o sobě zdůrazňoval, že v minulosti spolupracoval na nejrůznějších otázkách se svými demokratickými kolegy a ví tedy, jak dosáhnout dohody obou politických stran. Zajímavé je, že několikrát zmínil senátora Liebermana (dříve demokrat, nyní nezávislý a většinou hlasující s demokraty), ale ani jednou za večer nezaznělo jméno guvernérky Palinové. Tím tak jasně oslovoval nezávislé voliče, kterým se nemusí zamlouvat poměrně vyhrocená konzervativní rétorika jeho kampaně v poslední době.

Barack Obama na oplátku neúnavně spojoval McCaina s neúspěšnou politikou George W. Bushe a označil svého rivala za příznivce deregulace, která zapříčinila stávající ekonomické problémy. Druhý velký cíl jeho útoků byl McCainův daňový plán, ze kterého by měla profitovat nejbohatší skupina Američanů.

Ani druhá debata nepřinesla jasného vítěze, obsahově navíc nabídla jen velmi málo nového. Tento výsledek hraje do karet spíše senátoru Obamovi, který se nepotřebuje snažit nějak zásadně změnit průběh kampaně. Naopak pro senátora McCaina představuje úterní večer nepříliš využitou příležitost debatovat v jeho oblíbeném formátu.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.