Češi nevěří klasickým stranám a volí mesiáše

Lukáš Linek, sociolog se zaměřením na voličské chování, Sociologický ústav Akademie věd: 

Výrazný úspěch hnutí ANO Andreje Babiše a Úsvit Tomia Okamury. Obě strany dohromady získaly přes čtvrtinu hlasů. Znamená to, že čtvrtina voličů odmítá klasickou politiku s normálně fungujícími stranami a je ochotna hlasovat pro strany-schránky, které jsou pouze nástrojem lídra strany.

Znamená to také, že čtvrtina voličů slyšela na anti-politickou kritiku politiky. Je to výrazný signál nespokojenosti s politickou elitou. Stejným signálem je i nízká volební účast; nižší byla pouze po čtyřletém období opoziční smlouvy.

Překvapením nicméně výsledky voleb nejsou, neboť průzkumy před volbami takovéto výsledky naznačovaly. Možná jen nižší podpora ČSSD pod 21 procent a vyšší podpora ANO pod 19 procenty a celkově pouze dvouprocentní rozdíl mezi oběma stranami jsem nečekal.

Daniel Prokop, Sociolog a analytik společnosti MEDIAN:

Překvapením ani nejsou, i v předvolebních průzkumech, které jsme dělali pro Českou televizi, se ukazovalo, že výsledky ANO a ČSSD budou zřejmě hodně blízko.

Poselstvím je, že po překlenovací vládě má politická situace tendenci se neutralizovat a podporovat silný výsledek nových sdružení. Stalo se to v době Tošovského vlády, kdy tam pronikla Unie svobody a ODS se docela rehabilitovala; stalo se to i v době Fišerovy vlády, kdy se silně propadla ČSSD.  Kdyby se volby konaly na jaře v podmínkách končící pravicové vlády, měla by zřejmě ČČSD mnohem větší šanci je vyhrát. Miloš Zeman svým řešením politické krize ČSSD tedy určitě nepomohl.

Podle našeho výzkumu pro Českou televizi označilo až 86 procent lidí za velmi důležitou postavu lídrů. V takové volební náladě má ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou, který je dobrým tematickým politikem, ale není charismatickým lídrem, tendenci ztrácet. Tím spíš, když se nestrategicky zbaví charismatických osobností jako Jiří Dienstbier. Strana se tak propadla až ke svému voličskému jádru, které je okolo těch 20 procent.

Zajímavé je, že si neudržela udržet primát strany, která je silou, jež bojuje proti negativním sociodemografickým jevům, jako je chudoba či nezaměstnanost. Podle našich dat je dnes kompetence ČSSD tyto věci řešit ohodnocena asi na úrovni ANO 2011.

Ukázalo se, že když jsou na volby jen tři měsíce, neplatí, že by to poškodilo menší strany, protože si obtížněji budují infrastrukturu. Spíš se ukázalo, že záleží na centrální mediální kampani, která se může během tří měsíců nastolit. A na tom subjekty jako ANO vydělaly. Kdyby byla kampaň víc tematická, byl by příchod takového hnutí mnohem těžší.

Stanislav Balík, politolog, vedoucí Katedry politologie FSS MU a výkonný ředitel Centra pro studium demokracie a kultury:

 
Jednou z nejzajímavějších zpráv těchto voleb je veliký úspěch Tomia Okamury, který voliče oslovil s nijak konkrétním programem, s programem faktického naštvání a slibem referenda, které v podstatě neslibuje nic dalšího.

Přes velkou ekonomickou a politickou krizi dokázaly dvě hlavní opoziční strany uplynulých let, sociální demokraté a komunisti, oslovit jen něco málo přes třetinu voličů. Pokud se to děje ve chvíli, kdy vládne ekonomická krize, která vede ke zvyšování nezaměstnanosti a úsporám, svědčí to o jejich fatální neschopnosti.

Velkou zprávou je samozřejmě i propad pravice, na kterém prodělala zejména ODS. Ačkoliv nesla zodpovědnost za hlavní reformní rezorty – tedy ministerstvo financí a sociálních věcí - TOP 09, je její ztráta víceméně minimální, okolo pěti procent. Zatímco ODS ztratila dvě třetiny voličů.

Výsledek ANO nese poselství, že je skoro dvacet procent voličů schopno slyšet na jakési mesiášské hnutí, které slibuje rychlou změnu. Musíme si počkat na další čísla, ale osobně příliš nevěřím, že by šel úspěch ANO především z pravicových pozic – osobně tam vidím velmi silný základ voličů Věcí Veřejných doplněný ztrátami sociální demokracie a Suverenity – protože nesmíme zapomínat, že Suverenita měla téměř čtyři procenta; a zrovna tak ztratili i Zemanovci.

Tomáš Lebeda, politolog, vedoucí Katedry politologie a evropských studií, Univerzita Palackého:

Hlavní zprávou těch voleb je, že pokračuje nedůvěra v etablované politické strany bez ohledu na to, zda jsou pravicové nebo levicové. Dvacet procent sociální demokracie coby vítěze voleb po sedmi letech, co byla v opozici, je nesmírně nízkých. Je to historicky nejnižší počet hlasů, které u nás kdy politický vítěz získal.

Také se ukazuje, že voliči jsou ochotni se svými hlasy poměrně výrazně experimentovat, pokud mají pocit, že existuje nějaká naděje. A ta naděje nemusí být ani příliš racionální, nemusí mít žádný jednoznačný profil, jednoznačně pravicový nebo levicový program. Stačí, když se zdá, že by mohla nabízet něco jiného.

Na můj vkus coby politologa je toto málo - ale zdá se, že ta nedůvěra v tradiční strany je tak hluboká, že i toto málo stačí, aby takové strany skončily na druhém místě nebo aby překročily pětiprocentní hranici jako Tomio Okamura.