„Slavný“ ústav v Králíkách opustili poslední dva kluci

Výchovný ústav v Králíkách skončil. Toto pondělí ho opustili poslední dva kluci. Úřad ombudsmanky, školní inspekce i ministerstvo školství se shodly, že tam s dětmi zacházejí špatně. Zřizovatel, jímž je ministerstvo, odvolalo ředitelku Drahoslavu Horsákovou a naplánovalo postupný útlum „pasťáku“ do konce roku 2014.

Nakonec skončil o skoro dva měsíce dřív. Zaměstnanci sice ještě čerpají náhradní volna, dovolené či pomáhají s inventurou ústavního vybavení, ale z jedenácti hochů, kteří tu byli ještě na podzim, už nezbyl ani jeden. Přestěhovali je do jiných ústavů.

O Králíkách se začalo mluvit začátkem jara, kdy tu dva chovanci napadli vychovatele. V té době už na ministerstvu školství ležela několik měsíců bez reakce zpráva, kterou sepsal ředitel diagnostického ústavu v Bohumíně Marek Czaniecki. Popisovala, že děti v ústavu bijí a zavírají je i na několik dní na „útěkářskou místnost“ s oplechovanými dveřmi; bez postele a s kbelíkem místo záchodu.

Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) byl přesto krátce po incidentu na straně ústavu. V Králíkách uspořádal tiskovou konferenci a s dnes už odvolanou ředitelkou po boku vyhlásil „éru represe“ – přísnější tresty pro děti a větší ochranu pro vychovatele.

O konci ústavu rozhodla až zpráva ombudsmanky Anny Šabatové, kterou ministerstvo dostalo v srpnu. Z celé pětadvacetistránkové zprávy, kterou má Respekt k dispozici, je patrné, že ředitelka Horsáková a její podřízení svou práci nezvládali.

„Útěkářskou místnost“ již sice tým obmbudsmanky nenašel - ředitelka uvedla, že ji kvůli kritice zrušila. Zaměstnanci se nicméně svěřili, že se plánuje její opětovné zřízení – z důvodu „výchovného působení“ na chlapce. Jenže používat oddělenou místnost k „výchově“ jako hrozbu odporuje zákonu. Navíc efekt takového nakládání s dětmi je nulový či spíš záporný.

Přístup ústavu byl ponižující. Pokoje se zamykaly a děti tam mohly jen tehdy, když jim vychovatel odemkl. Na záchodech byly místo dveří průhledné závěsy, sprchování probíhalo pod dozorem vychovatele či vychovatelky. Po večerce museli kluci chodit bosi, personál to vysvětlil tím, že „bez bot se hůř utíká“. Děti po útěku přišly o civilní oblečení, několik týdnů musely chodit v montérkách.

Řada chlapců v Králíkách měla diagnostikovanou duševní poruchu, někteří i dvě. Ústav s tím ale vůbec nepracoval, pedagogové a vychovatelé je ani neznali. To mělo za následek, že děti trestali za chování, které ony nemohly nijak ovlivnit, neboť bylo projevem jejich nemoci.

Stejně neprofesionálně nakládal personál ústavu s psychiatrickými léky. Zpráva popisuje případ, kdy jednomu z chlapců byl nasazen lék bez lékaře, jen na základě uvážení vychovatele. V podstatě jako trest za jeho „nevhodné chování, vulgarismy a rozjívenost“.

Sečteno a podtrženo, kvůli neodborné péči, nerespektování důstojnosti dětí a přílišné restrikci jsou podle zprávy „děti v zařízení vystaveny špatnému zacházení“. Snažit se o zlepšení se v tomto konkrétním případě nevyplatí – zmodernizovat přes sto let starou zpustlou budovu by stálo příliš peněz.
Stejně obtížně by se „modernizoval“ tým zaměstnanců. Převažovali v něm totiž lidé, kteří nevěděli, jak s problémovými dětmi zacházet. Zpráva ombudsmanky doporučila ministerstvu přesně to, co udělalo – utlumit činnost zařízení a co nejdřív jej zavřít.