Až krize pomine

„Bankéři stvořili svůj vlastní svět, o jehož existenci jsme neměli tušení, dokud nezkolaboval. Obyčejnému člověku se ten svět dnes jeví jako jezero plné krokodýlů: nevidíte ve skutečnosti nic než klidnou hladinu, ale pod ní se odehrávají věci. Tato krize je fundamentální a ve hře jsou demokratické principy, tak těsně spojené s tržní ekonomikou.“

Tato a ještě tvrdší slova použil německý spisovatel a editor týdeníku Der Spiegel Dirk Kurbjuweit ve svém článku o důsledcích světové krize. Vystihl problém, kterému bude západní civilizace čelit: jak zvládnout samotnou krizi a současně obnovit důvěru lidí v demokratický kapitalismus.

Světový tisk přetéká analýzami a postřehy, co tuto krizi způsobilo, a mnozí zřejmě souhlasí se slovy bývalého britského premiéra Tonyho Blaira: „Tato krize je největší ekonomickou a intelektuální výzvou, jakou jsme zažili. Finanční systém už nebude nikdy tentýž, jaký jsme znali.“ Jak však bude vypadat náš svět, až krize pomine? Tato otázka zatím zůstává viset ve vzduchu.

Německý filozof Jürgen Habermas řekl pro týdeník Die Zeit, že krize vytváří prostor k politickým alternativám. „Dnes končí Bushova éra a praskla také bublina neoliberálního konceptu. Co bude dál? Mojí nadějí je, že neoliberální agenda se vytratí stejně jako idea podřízenosti trhu.“

Kritikou éry Reagana a Thatcherové, která nastartovala „neoliberální koncept“, se zabývá ve své knize Nové paradigma pro finanční trhy také finančník George Soros, podle něhož se současná krize liší od těch předešlých kromě jiného také tím, že jde o „superbublinu“ způsobenou nepoměrem, kdy tempo růstu úvěrů rostlo od druhé světové války „mnohem rychleji než HDP“.

Reaganova a Thatcherové víra, že trhy inklinují k rovnováze, a proto mají mít volnou ruku, je podle Sorose mylná, posloužila jen „majitelům a manažerům finančního kapitálu“, současně však globalizace ztížila státům možnosti zdaňování a regulace.

Strhujícím způsobem popsali jednu z příčin krize také Alex Blumberg a Ira Glassová z Chicaga v rozhlasové reportáži Americký život. „Svět potřeboval několik staletí, aby nashromáždil 36 tisíc miliard dolarů na investice. A poté za pouhých šest let tuto sumu prakticky zdvojnásobil. Svět nebyl na tyto peníze připraven – nebylo v něm tolik příležitostí je investovat, investiční bankéři byli nervózní a hladoví. Všichni chtěli totéž: s malým rizikem vydělat co nejvíc. Příliš mnoho lidí, kteří měli tušit, že něco není v pořádku, si lhalo do kapsy.“

Celý článek čtěte v pondělním vydání týdeníku Respekt.