Americká vojska v zajetých kolejích

Na konci února přestavil prezident Barack Obama základní kontury svých představ o amerických výdajích na obranu, ačkoliv na detailní návrh obranného rozpočtu od jeho administrativy si budeme muset počkat nejspíše až do dubna. I tak ovšem lze odhadovat, i s využitím jeho nedávných prohlášení o cílech ve stávajících válečných taženích, zda nejlepší ozbrojené síly světa čekají s příchodem nového prezidenta zásadní změny.

Soudě podle celkového zamýšleného objemu základních výdajů na obranu se prezident Obama nehodlá výrazně odchýlit od svého předchůdce - jím navrhovaná suma 534 miliard dolarů dokonce mírně přesahuje původní Bushovy projekce. K této částce je třeba připočíst 130 miliard dolarů na válečné operace, které od začátku války proti terorismu figurují jako samostatná rozpočtová položka. Obamovy válečné výdaje vykazují naopak mírný pokles od minulého roku, což zjevně odráží plánované stažení vojáků z Iráku. To, že je zmiňovaný pokles relativně malý (o málo více než 10 mld. USD), je způsobeno zamýšleným rozšířením mise v Afghánistánu i pomalým charakterem stažení z Iráku. Barack Obama si totiž ponechává manévrovací prostor možným ponecháním „stabilizačních jednotek“ v Mezopotámii o síle až 50 000 mužů a žen i po odchodu bojových jednotek, které jsou nuceny opustit Irák do srpna 2010.

Celkově tak Spojené státy vydají na obranu více než 4 % HDP, což je ovšem v absolutním objemu řadí suverénně na první místo na světě. Propast mezi USA a zbytkem světa je natolik výrazná, že americké náklady na obrannou politiku tvoří jen o málo méně než polovinu celosvětových výdajů, ačkoliv podrobná srovnání na mezinárodní úrovni poněkud ztěžuje kreativní účetnictví zejména Ruska a Číny. I podle nejpesimističtějších odhadů (z pohledu USA) však Spojené státy utrácí přinejmenším čtyřikrát více než další v pořadí, Čína, ačkoliv se tato mezera zmenšuje.

Ani přes závratný objem amerických výdajů na obranu nejsou ovšem vojenští a političtí plánovači ušetřeni nutnosti stanovit rozpočtové priority. Plán Baracka Obamy počítá s Bushovým navýšením počtu příslušníků US Army a US Marine Corps o téměř 100 000 vojáků, což by mělo poněkud uvolnit tlak na dvě nejvytíženější složky amerických ozbrojených sil ve válce proti terorismu a v ideálním případě snížit rotační tempo jejich příslušníků. To s sebou ovšem přinese zvýšené náklady na vojenský personál, které stoupají už tak dost přesvědčivě, například díky dlouhodobě rostoucím nákladům na zdravotní péči.

Zvýšené investice do lidských zdrojů budou mít nevyhnutelně za důsledek menší dostupnost prostředků pro rozvoj nových technologií. Lze tedy očekávat, že bude docházet k přehodnocení jednotlivých zbraňových i jiných projektů a k analýze jejich přínosu pro stávající vojenské potřeby, tedy především asymetrické vedení bojových operací. Jako dobrý příklad může posloužit letoun F-22 Raptor, který je sice impozantním technologickým počinem, ovšem, jak poznamenal ministr obrany Robert Gates, zatím se nezapojil do jediné mise ani v Afghánistánu ani v Iráku. Je tedy myslitelné, že větší sympatie si tak získá o poznání levnější F-35 Lightning. Je nasnadě, že podobný způsob uvažování se může týkat celé řady vojenských projektů, národní protiraketovou obranu nevyjímaje.

Zdá se tedy, že prezident Obama nechystá žádné drastické změny, co se amerických ozbrojených sil týče. Po rozpočtové stránce zatím víceméně sleduje linii svého předchůdce, stejně tak i v otázkách početních stavů. Na druhou stranu je třeba přiznat, že nový prezident v minulosti hovořil mnohem kritičtěji o vybraných obranných projektech, o jejichž přínosu v porovnání s náklady nebyl příliš přesvědčen. Tento přístup se v období ekonomické krize a zvýšených výdajů na vojenský personál bude jistě hodit.

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.