Proč chybí úcta k táboru v Letech? Odpověď je jednoduchá

Nehorázná slova Andreje Babiše na téma někdejšího nacistického tábora pro Romy v Letech u Písku by šla spláchnout tvrzením, že vicepremiér občas plácne cokoliv, co mu slina přinese na jazyk. Tak snadné to ovšem není a vina neleží jen na Babišovi.

Těžko bychom v naší minulosti hledali více opomíjenou temnou skrvnu, než byl romský holocaust. Tomu logicky odpovídá i hanebná podoba nejznámějšího místa spojeného s vyhlazováním Romů, kde na místě bývalého tábora stojí velkokapacitní vepřín.  Ta strašlivá hanba nespočívá v tom, že na místě nějakého nacistického tábora stojí prasečák. Spočívá v prasečáku na místě právě tohoto, zcela konkrétního, tábora.

Tolik let posloucháme rozumné, racionální důvody, proč vepřín v Letech nelze zbourat. Nemají cenu ani toho papíru, na kterém jsou otištěny. Opravdu si někdo myslí, že kdyby se jednalo o Terezín nebo Lidice, proháněli by se po pietním místě sudokopytníci? Kdyby v Letech umírali otci zakladatelé sociální demokracie či slavné osobnosti české kultury, skutečně by se nenašla vůle důstojně takovou lokalitu uctít?

V naší zemi se s trochou úsilí zvládne ledacos, třeba projednat a uzavřít miliardovou veřejnou zakázku za jediný víkendový (!) den nebo tajně naplánovat reformu policie a uskutečnit ji během tří týdnů. Ovšem zbavit se jednoho vepřína představuje pro naše politické elity úkol o náročnosti blízkovýchodních mírových jednání. Je to prachbídná vizitka všech stran, které za poslední čtvrtstoletí seděly ve vládě a každý politik, jenž se teď bude – jakkoli právem – navážet do Babiše, by si měl také tiše položit otázku, co udělal pro nápravu poměrů v Letech on sám.

Dunivou prázdnotu „argumentů“ pro zachování prasečáku prokazuje i jiná okolnost. Jak v jednom ze svých nejlepších komentářů upozornil před čtyřmi lety Jindřich Šídlo, žádný český premiér se až do roku 2012 nezúčastnil pietních aktů v Letech; stejně tak tyto akce nestály za cestu dvěma posledním prezidentům. Opět lze srovnat s personálním obsazením jiných výročí tohoto typu.

Pokud bychom dlouhodobě přistupovali k Letům s úctou, kterou si zdejší oběti zaslouží, ani ministru Babišovi by nejspíš nepřišlo na mysl zlehčovat nacistický tábor a slovíčkařit o jeho účelu. V Lidicích zemřelo 340 lidí. V Letech zemřelo 326 lidí. Kde je tedy důvod tak rozdílného přístupu? Odpověď samozřejmě známe, jen ji neradi slyšíme. V Lidicích zemřelo 340 našich lidí. V Letech zemřelo 326 tmavších lidí.

Andrej Babiš má nyní výjimečnou příležitost letitou českou ostudu napravit. Pokud využije proslulé pracovitosti a zarputilosti, pak jako správce státní kasy a jeden z nejmocnějších politiků v zemi bezpochyby najde způsob, jak se s problémem zvaným Lety konečně vypořádat. Sílu na to má – a motivace by mu již také chybět neměla.

Autor je konzultant v oblasti komunikace a marketingu