Janukovyč se více bojí ulice než sankcí

V ulicích Kyjeva začala ve středu 22. ledna válka. V den, kdy vstoupila v platnost část represivních zákonů přijatých parlamentem bez rozpravy a s hrubým porušením jednacího řádu. Zákonů, které porušují hned dvanáct norem ukrajinské ústavy. To by ale nemělo nikoho zasvěceného v ukrajinském dění překvapovat. 

Prezident Viktor Janukovyč jen pokračuje v tom, co započal už při svém nástupu do křesla v roce 2010. Tehdy se mu povedlo vytvořit díky přeběhlíkům parlamentní většinu a hned poté přimět ukrajinský Ústavní soud, aby zneplatnil ústavní reformu z roku 2004 - na což neměl právo, ale díky čemuž se stal nejmocnějším mužem v zemi. S pravomocemi, o kterých mohl jeho předchůdce Viktor Juščenko jen snít. Následovaly čistky a dosazování vlastních lidí do policie, orgánů bezpečnosti, justice. A samozřejmě posílání svých politických oponentů do vězení.

Dnes není pochyb, že balík zákonů přijatých 16. ledna je další legislativní kličkou k posílení a udržení prezidenta ve funkci až do voleb v roce 2015. Byl připraven s vědomím toho, že pro potlačení protestů bude zvolen silový scénář. Jeho cílem je zastrašit Ukrajince a dát policii, prokuratuře i soudům dostatečné množství prostředků k pacifikaci nepřátel. Výsledkem je zatím pět mrtvých, stovky zraněných, desítky zadržených.

Ale nejen to - Janukovyčův silový scénář provázejí mučení a únosy. To, co ukrajinská média nazývají „zajatci režimu“. Policejní jednotky zadržují hodiny i dny demonstranty, aniž jim dovolí spojit se s rodinou nebo advokáty. Lidé mizí nejen z ulic, ale také nemocnic. Ve středu večer ukrajinská média přinesla informaci, že v Kyjevě proto vznikla polní nemocnice a lékaři nabízejí ošetření rovněž u sebe doma - aby tak předešli únosům zraněných demonstrantů. 

Zatím se zdá, že tón udává Janukovyč. Unavená a nepřipravená opozice jen nemotorně reaguje na jeho výpady. Janukovyčovi se během dvou měsíců protestů podařilo nicneděláním a mlčením úplně diskreditovat opoziční lídry, kteří protestujícím nedokázali nabídnout ani jedno vítězství.

Místo aby se stovkami tisíc Ukrajinců za zády předkládali vládě i Janukovyčovi svoje pravidla hry, jsou nyní nuceni odrážet nařčení z politického extremismu a nezodpovědnosti. Kyjevské náměstí nezávislosti ani jeho bojové složky každopádně nekontrolují – a Janukovyč si toho je vědom. Už nejen radikálně naladění demonstranti se dožadují zřetelně formulovaných cílů a jednoho vůdce. „Jediným vůdcem je ukrajinský národ,“ oznámil v neděli davům v Kyjevě jeden z lídrů opozice Arsenij Jaceňuk. A Majdan poprvé za celou dobu protestů reagoval nesouhlasně. 

Ukrajinský prezident ve středu poprvé nabídl opozičním lídrům jednání, kterého se sám účastnil. Setkání však skončila s nulovým výsledkem, Janukovyč jen natahuje čas. Ale v případě, že se kyjevské ulice vymknou kontrole, může opozici ještě potřebovat. Další vývoj se dá každopádně těžko předpovědět. Ani nejlepší vládní technologové nemůžou vypočítat reakci ulice, která se zatím nevzdává. 

Protestující – nebo dnes už možná i povstalci – dokonce shromažďují zbraně; jen v Kyjevě je jich registrovaných kolem čtyř set tisíc. Po sociálních sítích se šíří výzvy k ničení majetku představitelů Janukovyčova režimu a v „případě potřeby i k jejich likvidaci“. I kdyby se represivním orgánům podařilo „vyčistit“ Kyjev, podle politických analytiků by se jednalo jen o taktickou výhru, která by nepřinesla Ukrajině opravdový mír ani stabilitu. 

Je také otázkou, jak dlouho budou policejní jednotky schopné bez delšího odpočinku zasahovat. Janukovyč má samozřejmě možnost vyhlásit výjimečný stav a tím pádem zapojit do boje i armádu. Zatím ukázal, že je schopen všeho a že jej nezastaví ani výhrůžky sankcí Západu. Ostatně on i jeho „rodina“ soustředili většinu svého majetku na Ukrajině.

Autorka je ukrajinistka, redaktorka časopisu Ukrajinský žurnál