Babišovy přízraky minulosti

OKO, VOJÁK, BAUER, TUREK, MAJITEL. To není slovní ping–pong, ale krycí jména operací Státní bezpečnosti (včetně schůzek v konspiračním bytě), v nichž figuruje Andrej Babiš, vedený v archívech StB jako tajný agent pod krycím jménem Bureš. Nejnovější záznam, který uveřejnil týdeník EURO, dokonce obsahuje podrobné informace, jež Babiš poskytl řídícímu důstojníkovi v rámci akce proti šéfovi rakouské divize Chemapolu.

Jak dlouho nám chce po tomhle všem šéf hnutí ANO označený v nejnověji objeveném materiálu jako „seriózní pramen“ vykládat, že spolupráci nepodepsal a jeho svazek je zfalšovaný?

Státní bezpečnost byla hlavní oporou totalitního režimu, od níž bylo nutné očekávat nejděsivější zlo. Také proto byla fungující vojenskou mašinérií drženou pod bedlivým dozorem. A je prakticky vyloučeno, aby v ní figuroval fiktivní agent Bureš, který se objevuje hned v několika na sobě nezávislých svazcích. A že by si důstojníci předávali z akce do akce vymyšleného fantoma.

Spolu s tím, jak vyplouvají na povrch další a další záznamy o Burešovi, stává se Babišovo agentství potvrzenou realitou, nad níž nelze zavírat oči. A je také čím dál zřejmější, že muž s takovou minulostí nemá ve vládě co dělat. Ve vládě, která slibovala, že „napraví stát“. Premiér Sobotka ale nevidí důvod, proč něco měnit na názoru, že o Babišově spolupráci s StB voliči věděli a pokud mu dali hlasy v tak hojné míře, udělili mu jakési rozhřešení.

Což jen koresponduje s názory části veřejnosti, že je už vlastně jedno, jak to s tím Burešem bylo. Prach času zavál jeho estébáckou minulost; a pokud sloužil tajné policii, je to vlastně po pětadvaceti letech promlčeno. Teď prý je podstatné, zda politik a magnát Babiš, skutečně chce pomáhat státu a měnit ho k lepšímu.

To všechno jsou ale úvahy, které spíš mají zakrýt zásadní problém. Pokud Andrej Babiš neodejde sám z vlády bez toho, aniž by sebou odvedl své hnutí, znamenal by jeho konec i rozpad kabinetu a další politickou krizi. Což by skutečně byl ten nejméně vhodný vývoj za situace, kdy se i my stáváme součástí největšího konfliktu Západu s Ruskem od rozpadu Sovětského svazu.

Spolu s tím se ale hned vynořují znepokojivé otázky. Není právě fakt, že ve vládě nerušeně sedí politik, který se zapletl se Státní bezpečností, něčím, co nás posouvá na Východ? Právě tam, odkud se vynořilo nebezpečí, které může vyústit i v nějaký válečný konflikt?

A není právě teď Babišova přítomnost ve vládě větším rizikem než kdy jindy? Jak můžeme vědět, že svazek Bureš byl skutečně skartován? A že jeden z nejmocnějších mužů v zemi se nemůže stát cílem vydírání? Což není právě úlevná představa za situace, kdy v Rusku ožívají kágébácké přízraky minulosti v podobě zpravodajských her, provokací a cynické propagandy, na kterou už mnozí z nás zapomněli.

Vedení země možná čekají zkoušky, jejichž dramatičnost si ještě ani nedokážeme představit. V takových situacích vzrůstá poptávka po důvěryhodných politicích s čistou minulostí, na které můžeme pohlížet s nadějí, že je nelze zlomit, zpochybnit, neřkuli vydírat. Bohužel, za takového můžeme těžko považovat současného vicepremiéra a ministra financí, který se musí třást, kdy a co na něj ještě vypadne z archívů Státní bezpečnosti.