Míša – připoutaný pro vlastní bezpečí

Klid a humor. Tak popisují manželé Fouskovi, co jim nejvíc pomáhá v péči o syna Michala. Je to paradox, protože situace, v níž žijí, na první pohled klidu a humoru moc nesvědčí.

Míša Fousek má zcela unikátní podobu poruchy autistického spektra, jeho ošetřující psychiatr dokonce říká, že se s ničím podobným nesetkal ani v literatuře. Mladík komunikuje, má dobrý přehled o světě, dívá se na televizi nebo čte noviny. Má sympatické politické názory a evidentně dobrý smysl pro humor. Zároveň však trpí neovladatelným nutkáním k agresi a sebepoškozování, které se probouzí vždy, když má pro ně prostor – tedy, když má volné ruce nebo nohy. „Je to jako elektrické napětí,“ popisuje sám Míša ve filmu, co se v něm v takovou chvíli děje. A následky bývají docela děsivé.

Na vlastní přání proto Michal Fousek žije permanentně fixovaný k invalidnímu vozíku. Každé ráno ho rodiče speciálním systémem karabin přepoutávají z postele na toaletu a pak na vozík, kde stráví celý den. I tak občas nastávají situace, které jsou nebezpečné pro Michala a okolí a rodiče musejí neustále přemýšlet, jak jim předcházet. Jako nejlepší způsob se jim osvědčilo zůstávat navzdory synovým záchvatům v klidu a občas atmosféru odlehčit nějakým vtipem, což má Míša rád.

V důsledku péče o syna jsou ovšem manželé Fouskovi v nepříliš dobré finanční situaci. Michal vyžaduje permanentní společnost a asistenci, takže rodina žije pouze z jednoho polovičního pracovního úvazku a příspěvku na péči. Aby si mohli rodiče odpočinout, využívají nabídky jediného respitního centra v zemi, které je ochotné péči o Michala na čas převzít. Mohou to si ale dovolit jen dvakrát pět dní v roce.

Rádi bychom jim pomohli, proto jsme se rozhodli seriál o dětech úplňku spojit od tohoto dílu se sbírkou. Michala a jeho rodinu můžete podpořit na účtu Nadačního fondu Aut-talk  4010401017/2010, u platby uveďte variabilní symbol 001 a do zprávy napište „Fouskovi“.