Když středočeský hejtman David Rath minulý měsíc v LN prohlásil, že Hitler meziválečnou hospodářskou krizi řešil tím, že dal Němcům práci ve zbrojním průmyslu, média ho doslova zlynčovala. Když nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman tento týden v New York Times napsal, že druhá světová válka ukončila Velkou hospodářskou krizi a vyprostila americkou ekonomiku z dluhové pasti, pouze obecně přijímanou ekonomickou teorii zopakoval z pohledu jednoho z vítězů. Myšlenka, že smrt a zánik mohou přinášet něco dobrého, nenalézá u mnoha Evropanů valného pochopení, ale Američané, kteří za druhé světové války trpěli méně, vedle zjevně negativních důsledků tíhnou k tomu vidět i „pozitivní“ aspekty války. Když Rath odkazuje k přípravám na válku, prokazuje toliko nedostatek citlivosti – jinak ho totiž nelze brát moc vážně. Když ale jeden z mužů se zásadním vlivem na veřejné mínění v zemi, která už v současnosti neúspěšně válčí ve dvou zemích, jako řešení krize zmiňuje válku, člověk se musí ptát, kolik dalších lidí v nejvýznamnějších světových metropolích přemýšlí o tomtéž.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
