V Británii se prodala čínská konvice z vyrabovaného císařského paláce

Na aukci v britském Canterbury se ve středu vydražila čínská bronzová konvice stará 3000 let. Dosavadnímu majiteli vynesla dražba 410 tisíc liber, tedy dvakrát víc, než se čekalo. Nový vlastník získal naprosto unikátní artefakt ze zlatých časů starobylé dynastie Čou a všichni ostatní mají o čem přemýšlet. Prodanou konvici totiž původně ukradl britský voják v císařském paláci v Pekingu během plenění města britskými oddíly v roce 1860. Dražbu tak předem ostře odsoudilo čínské ministerstvo kultury a na jeho stranu se podle serveru Kent On Line postavila řada sběratelů starého čínského umění po celém světě – s tím, že by se věc s takovým nabývacím životopisem neměla prodávat.

Konvici objevil expert canterburského aukčního domu přes čínské umění Alastair Gibson v nejmenovaném „skromně vyhlížejícím“ domě v nejmenovaném městečku na pobřeží Anglie. „Když mě pozvali, jestli bych si neprohlédl malou kolekci čínského bronzu, absolutně jsem netušil, že vkročím rovnou do roku 1860. Že tam na mě bude čekat právě tahle pozoruhodná věc, to by mě nenapadlo ani náhodou,“ popsal nález novinářům deníku Telegraph.

Císařský Letní palác byl britskou armádou vypleněn a zničen na konci tzv. druhé opiové války, vedené kvůli tomu, že Číňané chtěli vzít od Britů zpět správu nad svou vlastní zemí a zakázat dovoz britského opia, jehož kouření zcela devastovalo tamní populaci. V reakci na tento pokus o exit ze vzájemného obchodu Britové vtrhli do Číny a vojensky ji donutili v nákupu opia pokračovat. Během důrazného přesvědčování ke spolupráci se samozřejmě i plenilo a čínské úřady dnes odhadují počet ukradených památek na 1,5 milionu kusů.

Jednou z nich je právě „konvice s tygrem“, proti jejíž dražbě v Anglii čínská vláda protestovala. Na světě je jen šest podobných starobylých kousků  - a pět z nich je v muzeích. Žádná ale nedosahuje takové krásy provedení a unikátnosti dekoru jako canterburský kontraband. Jeho prodej proto vzbudil v branži poprask a rekordní zájem především mezi čínskými kupci.

Nečekaně dvojnásobné zdvižení navržené ceny způsobila smršť jejich příhozů a aukční dům označil dražbu za „mimořádný úspěch“. Pochyby o její morálnosti smetl šéf canterburské prodejní galerie Tony Pratt se stolu. „Ta věc se do naší země dostala před 150 lety,“ cituje ho Kent On Line. „My jsme přesvědčeni, že současný vlastník má na ni nezpochybnitelný nárok a my že máme veškerá práva ji prodat.“

Západní historiografie podává dodnes opiové pokoření Číny evropskými mocnostmi jako krok dobra, který Říši středu „vyvedl z izolace“ a doprovodil do moderních časů. Čínské rozhořčení nad kulturní loupeží a prodejem nelegálně získané památky je pochopitelné, ovšem poněkud bledne při vzpomínce na to, jakou nezměrnou společenskou a kulturní devastaci sami Číňané provedli a stále provádějí v jimi okupovaném Tibetu…