Mimo jiné to bylo i rabování obchodů, co se odehrávalo při nepokojích v Los Angeles v roce 1992 po osvobozujícím rozsudku policistů, kteří zbili Afroameričana Rodney Kinga. S odstupem 25 let se za těmito událostmi ohlíží sérii textů portál NPR. A mezi nimi vyniká i příběh Gilberta Monterossa, který si tehdy z obchodu přinesl jedno cédéčko, které mu prý nejen změnilo, ale dokonce i zachránilo život.
V ulicích panoval výjimečný stav. Někteří lidé si v obchodech brali potraviny, protože netušili, jak dlouho bude tato situace trvat. Jiní kradli jen alkohol a cigarety, další z prodejen vynášeli zboží jako matrace a televizní přehrávače a nikdo jim v tom nezabránil.
V jedné z rabujících tlup se ocitl i tehdy patnáctiletý a ustrašený Monterossa. Plán byl, že si z obchoďáku Fedco vynese pořádný kazeťák. Už ho měl v ruce, když mu pohled padl na věci poházené na podlaze a zaujal ho obal jednoho cédéčka. Bylo na něm mimino plavající pod vodou, které natahuje ruce za jednodolarovou bankovkou. Sebral ho také a poprvé si ho do sluchátek pustil doma večer, když jeho matka usnula. Tehdy poprvé slyšel Nevermind od Nirvany.
„Bylo to neskutečné. Jako by se mi otevřel celý nový hudební svět,“ vzpomíná Monterossa, který tehdy poslouchal jen hip hop. „Byla to agresivní, přitom povznášející hudba,“ vzpomíná na dny, kdy se ze Smells Like Teen Spirit stal soundtrack jeho dnů. Od Nirvany se posunul k The Clash, The Rolling Stones a The Beatles - a sám dnes tvrdí, že změna hudebního vkusu mu pomohla najít nové lidi a vymanila ho z prostředí, které by ho nejspíš stáhlo na kriminální dráhu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
