Skutečnou hrozbou nemusí být diktátoři, ale přímá demokracie

Bojíme se diktátorů a autoritativních vůdců. Mluvíme o berlusconizaci a dystopické vize budoucnosti začínají třeba slovy, že americký prezident právě zahajuje své třetí nebo čtvrté období ve funkci. Skutečné ohrožení zastupitelské demokracie, jak ji známe z 20. století, ale dost možná přichází z opačného směru. Místo vlády silného nadsamce a jeho spřízněné hordy spíše může nastat diktatura davu. Mluvíme tu o přímé demokracii a referendu.

“Představit si konec jediného politického systému, který ze své zkušenosti známe, je přirozeně obtížné,” píše komentátor Financial Times Janan Ganesh. “A je naprosto pochopitelné, že předpokládáme, že alternativou je autokracie. Když se demokracie zhroutila v minulosti, padla vždy tímto směrem,” pokračuje Brit, který sám nic jiného než funkční parlament nezažil.

Jenže doba se změnila. Ganesh na jedné straně cituje povzbuzující čísla: v posledním průzkumu agentury Pew Research Center uvedlo 80 % dotazovaných Zápaďanů, že demokracie je dobrá věc. Jenom 13% prohlásilo totéž o silném vůdci, který vládne bez parlamentu;  ostatně zdá se, že ani v Česku představa nekonečné menšinové vlády bez parlamentní důvěry nadšení nevzbudila. “Každý, kdo se obává volby mezi těmito dvěma modely, si tedy může dát v klidu pohov,” píše komentátor.

Dál však průzkum tak optimisticky nezní. 43% dotazovaných souhlasí s tím, aby “rozhodnutí činili experti, nikoliv volení zástupci” a 70% má za to, že by “v důležitých otázkách o tom, co bude uzákoněno, měli rozhodovat v přímé volbě občané, nikoliv volení zástupci”. V Británii - jež se před rokem a půl prohlasovala k Brexitu a bezpečně ví, že se během kampaně šermovalo vylhanými argumenty a hlasovalo se na základě nesmyslných předpokladů a očekávání - si tohle myslí 56 % respondentů.  “Pravděpodobnou hrozbou demokracii není diktatura,” píše proto Ganesh, “je to platonský ideál vlády géniů, nebo - nejpravděpodobněji - přímá demokracie”.

Vlastně je to trochu tak, že se vůči autoritářským sklonům díky zkušenosti přece jen držíme na pozoru. Mnohem zákeřnější jsou hrozby, proti nimž jsme si dosud nevytvořili potřebné protilátky. Jsou nové a nepoznané. V kolektivní paměti neexistuje příklad země, která se propadla do nekonečného cyklu referend. Což neznamená, že se to i díky zásadní technologické proměně nemůže stát.

Google a Facebook jsou vlastně už teď jedním velkým a nikdy nekončícím referendem. I samy tyto a podobné firmy jsou jinak organizovány a strukturovány než hierarchické průmyslové molochy minulosti. Ford nebo McDonald’s fungují hodně jako složitá vládní struktura, naproti tomu Silicon Valley zaměstnává v poměru ke svým ziskům minimum lidí - zato dává “hlas” a pocit okamžité satisfakce miliardám uživatelů, což je zcela nová lidská zkušenost. Možná to demokratickou kulturu nepromění. Možná ano.

Komentář varuje před “normalizací přímé demokracie” – a krok tímto směrem by podle něj bylo i druhé referendum o Brexitu.  “Představte si masové přímé hlasování o daních nebo počtech přistěhovalců. Nebo si ušetřete bezesné noci a nic si nepředstavujte.”