Problémem Hillary Clinton není její zápal plic, ale důvěryhodnost. Nedělní mdloby zapadají do konspiračních teorií o jejím zdravotním stavu, které se Amerikou šíří od konce jara, ale následné mlžení odpovídá obrazu, jaký si část americké veřejnosti o Clintonových vytvořila za dlouhá léta jejich veřejného působení - a který Donald Trump shrnul do přezdívky Crooked Hillary, tedy Křivák Hillary. Tenhle rozměr zdravotní epizody kandidátku skutečně ohrožuje.
Server BloombergView poznamenává, že Hillary Clinton sice začínala veřejné působení jako asistentka v aféře Watergate, ale neodnesla si základní poučení, které zní: nakonec vás nezničí skandál, ale snaha všechno zatlouct. “Zápal plic je jen stěží zločinem stejně jako privátní mailový server, ale pokus obě záležitosti ututlat všechno komplikuje,” píše komentátorka serveru Margaret Carlson. Připomeňme si, že nekonečná aféra okolo způsobu, jakým tehdejší ministryně zahraničí zacházela s úřední korespondencí, tlačí Clinton do defenzivy prakticky po celou dobu kampaně. Teď se k neustálému vysvětlování, kam se ztratily desítky tisíc mailů, co v nich bylo a kdo jí co poradil, připojí objasňování, jak to bylo v neděli, kdy se “přehřátí” změnilo na zápal plic, proč cítil tým potřebu zápal plic nejdříve tajit - a co by se stalo, kdyby se na veřejnosti neobjevilo inkriminující video.
My v Česku dobře víme, že jakmile se z virózy stane “viróza”, přilepí se uvozovky na politika pevněji než smůla. Margaret Carlson se zase obává, že Clinton teď bude muset v nadcházejících debatách s Trumpem dělat veřejně kliky, aby všichni viděli, jak je na tom ve svých osmašedesáti skvěle. Původní představa ovšem byla, že jako kandidát neschopný zastávat prezidentský úřad bude líčen Donald Trump.
“Hillary Clinton vykazuje bohužel hluboce zakořeněnou tendenci nesdělovat informace,” píší v podobném duchu Financial Times v redakčním komentáři: “Rizikem je, že jedovaté pomluvy jejích nepřátel, jež jí připisují cokoliv od Alzheimerovy choroby po rakovinu, získají na důvěryhodnosti.“ I tady se znovu připomínají tisíckrát zatloukané maily a celkový odér kličkování a neupřímnosti, který politickou rodinu Clintonových provází. Financial Times si dávají práci, aby zdůraznili, že o zdraví Donalda Trumpa, korpulentního sedmdesátníka se slabostí pro hamburgery, nevíme prakticky nic - stejně jako netušíme nic o jeho byznysu, jelikož jako jediný kandidát v novodobé historii odmítá zveřejnit daňová přiznání. Pro jeho soupeřku by vlastně transparentnost měla být nejlepší zbraní, jenže instinkty nasbírané za desítky let ve vysoké politice jí v tom podle všeho brání.
Tady ještě připomeňme zásadní kontrast mezi Clintonovými a dnešním prezidentským párem. Barack Obama dokázal projít celou politickou kariérou bez jediného osobního dramatu a díky tomu dokáže soustředit všechnu pozornost veřejnosti na obsah toho, co ve funkci dělá. Heslem jeho kampaně i následného působení v Bílém domě je známé no drama Obama a teprve ve srovnání s tyátrem obou dnešních kandidátů vynikne, jak mimořádná osobnost je dnes vlastně v Americe prezidentem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
