Prestižní časopis mapuje sexismus mezi fotožurnalisty. Zmiňuje i Kratochvíla

Jak už proběhlo tuzemskými médii, časopis Columbia Journalism Review, který vydává newyorská Kolumbijská univerzita, zveřejnil v polovině července rozsáhlý text mapující sexismus a sexuální obtěžování mezi fotožurnalisty. Autorka na článku pracovala více než pět měsíců a na základě rozhovorů s pěti desítkami lidí sestavila podrobnou, do hloubky jdoucí zprávu o odvětví, v němž muži tradičně dominují a v němž je navíc oslavováno právě „hypermaskulinní macho chování“. Jde zároveň o obor, který do značné míry stojí na lidech pracujících na volné noze - takže fotografky si nemohou dovolit znepřátelit editory médií, kteří jim zajišťují práci.

Ženy, s nimiž autorka textu mluvila, popisují celou škálu sexistického chování od nevhodných poznámek přes obtěžování až po přímé útoky. Podobně jako u drtivé většiny ostatních případů, které lze zahrnout pod globální debatu o sexuálním obtěžování a násilí, která propukla po loňském odhalení hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, i zde většina z nich o svých zážitcích nemlčela. Říkaly o nich přátelům či kolegům, kteří to v rozhovoru s autorkou nyní potvrdili; u některých incidentů byli navíc svědci, kteří je potvrzují.

Velkou pozornost v českých médiích vyvolal text také proto, že článek věnuje značnou pozornost fotografovi českého původu a spoluzakladateli agentury VII (Sedm) Antonínu Kratochvílovi. O tom, že je fotograf nejrůznějšími způsoby obtěžoval, v textu hovoří tři ženy, jedna z nich anonymně. A to, že o incidentech předtím mluvily, potvrzují další lidé.

Fotografka Anastasia Taylor-Lind popisuje, jak k ní Kratochvíl během každoročního setkání členů agentury v roce 2014 přistoupil a zajel rukou do rozkroku. Podle svých slov ztuhla a pak odešla. „Nezareagovala jsem nijak, protože jsem měla za to, že tohle je cena, kterou musím jako mladá fotografka zaplatit za to, že pracuji v oboru, kterému dominují muži,“ říká a dodává, že o Kratochvílově chování se v agentuře vědělo „Každý o tom věděl a všichni na to řekli – No jo, to je prostě Antonín.“ V soukromé on-line konverzaci s fotografkou pak fakt, že o Kratochvílově nevhodném chování „všichni věděli“, přiznal letos v únoru i zakládající člen agentury Christopher Morris.

Další ženy popisují sexuálně explicitní komentáře, které jim Kratochvíl adresoval a které nemají v pracovních vztazích co dělat. „Vsadím se, že to máš ráda do zadku,“ řekl bývalé člence agentury Stephanii Sinclair a následně ji líbal proti její vůli. Sinclair sice s Columbia Journalism Review nemluvila (uzavřela s agenturou dohodu o mlčenlivosti) - fakt, že jim říkala o řadě zkušeností tohoto typu, ovšem potvrzují čtyři další fotografové a fotografky. „Byla velmi zmatená, protože v té agentuře chtěla pracovat a najednou se ocitla ve velmi obtížné situaci,“ říká dokumentární fotografka Andrea Bruce, jíž Sinclair o několika incidentech vyprávěla - a dodává, že mladá fotografka byla celou situaci zaskočena také proto, že Kratochvíla velmi obdivovala. „A velmi se jí dotklo, že to nikdo jiný nepovažoval za problém.“

Sám Kratochvíl všechna obvinění odmítá a v emailové odpovědi píše, že během let v agentuře „měl spory a nedorozumění s několika kolegy“, ale nikdy nebyly této povahy. „Všechna obvinění jsou falešná,“ říká. Konkrétně u Stephanie Sinclair argumentuje tím, že ho sama v roce 2012 kontaktovala v Praze a šla s ním na večeři: „Pokud by jí vadilo nějaké moje chování v minulosti, určitě by mě nezvala na večeři.“

Je jisté, že velké debaty vyvolá také reakce agentury – poté, co ji magazín Columbia Journalism Review kontaktoval, odstranila Kratochvílovo jméno ze seznamu „emeritních“ členů agentury, pozastavila jeho členství a oznámila, že zahajuje vyšetřování. Obsáhlý text se ale nesoustředí jen na Kratochvíla, přináší i řadu dalších příběhů.

Celkem osm žen tvrdí, že je obtěžoval uruguayský fotograf na volné noze Christian Rodriguez. Dalších šest žen mluví o nepříjemných zkušenostech, které nasbíraly během jednoho z prestižních workshopů pro začínající fotografy (The Eddie Adams Workshop). Řada fotografek mluví o negativních dopadech, které prostředí na jejich kariéry mělo: vyhýbaly se třeba starším mentorům, od nichž se mohly hodně naučit. A také o tom, proč ženy tak často o podobném chování nemluví – protože když o něm promluví, nemá to obvykle žádný dopad. Jedna newyorská fotoeditorka si na obtěžující chování svého nadřízeného stěžovala dvakrát: ani jednou to však k ničemu nevedlo a situaci nakonec řešila tím, že z této práce odešla.