Povýchodňování světa je nezastavitelné. Trumpovská nostalgie po starých časech to nezmění

Komentátor britského deníku Financial Times Gideon Rachman a redaktor zahraničního oddělení amerického časopisu The Atlantic Uri Friedman spolu před první schůzkou Donalda Trumpa a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga diskutují o tom, jak by vypadal svět, který by vedl místo Ameriky Peking. Nástup Trumpa urychlí povýchodňování světa, které by ale beztak nevyhnutelně přišlo, říká v rozhovoru Rachman.

Jak se ekonomická moc vyjádřená hrubým domácím produktem postupně přesouvá na východ do Asie, následuje ji i moc politická. Rachman tento jev nazývá povýchodňováním a nedávno o něm napsal knihu. “V 21. století bude globální politiku tvarovat rivalita mezi národy v Asii a Pacifiku, stejně jako posledních 500 let určovaly vývoj světa rozepře mezi evropskými národy,” tvrdí v ní britský komentátor.

Trump se svým sloganem Make America Great Again chce proti tomuto povýchodňování bojovat. Zjevně nepovažuje proces za nevyhnutelný. V jeho hesle se skrývá nostalgie po v 50. letech minulého století; době, kdy byla Amerika na vrcholu globální dominance. Ale ty časy už se nikdy nevrátí, upozorňuje Rachman.

Trump pád Ameriky rád spojuje s vzestupem Číny, která podle něj Spojené státy znásilňuje. Vláda Billa Clintona i George Bushe globalizaci podporovaly, považovaly Čínu za ekonomický motor, na jehož úspěchu může vydělat i Amerika. Tím, že Čínu vtáhneme do světového obchodu, uděláme svět bezpečnějším, shodovali se demokrati i republikáni. Trump a jeho poradci naopak tvrdí, že pomáhat Číně vyrůst byla velká chyba.

Nostalgie po starých časech, kterou používá Trump jako politickou zbraň, je ovšem rozšířená po celém západním světě, dodává k tomu Rachman. Brexit byl podle něho snahou o návrat k časům, kdy byla Británie velkou zemí, zatímco nyní je jen členem spolku, kde je 28 zemí a kde má při hlasováních někdy stejné právo jako titěrné Lucembursko. Stejně tak Putin přináší nostalgii po velkém Rusku a Marine Le Pen po velké Francii.

Britové a Francouzi chápou, že jejich někdejší vůdčí role už se nevrátí, jelikož o ni přišli dávno - ale pro USA je tento proces obtížnější, protože jsou stále vůdčí globální silou. Barack Obama si přesun těžiště síly do Pacifiku uvědomoval, ale snažil se ho udělat co nejvíce bezbolestným, říká Rachman. Proto se také snažil vytvořit obchodní zónu zvanou Transpacifické partnerství (TPP), kterou nyní Trump ruší.

Jeho nástup způsobil, že se země, které byly tradičními spojenci USA, ohlížejí jinam. Například Austrálie je svými hodnotami velmi blízká Západu; její vojáci bojovali ve světových válkách v Evropě na straně Spojenců a Vietnamu po boku Američanů. Teď do Austrálie přijel na státní návštěvu čínský prezident a říká: „My nechceme, abyste se v americko-čínském obchodním sporu stavěli na jednu, nebo druhou stranu, jako jste to dělali během studené války. Zůstaňte neutrální.“ To je pozoruhodné a ukazuje to, že pro Austrálii je dnes Čína důležitějším obchodním partnerem než USA. Australané jsou přitom z Číňanů, kteří skupují tamní půdu, stále nervóznější.

Právě na Austrálii můžeme sledovat dilemata, kterým bude čelit i zbytek světa, říká Rachman v diskusi s Friedmanem. Japonsko se po Trumpovu zvolení jako jedna z prvních zemí k USA vehementně hlásilo, protože v regionu nemá náhradu za mocného spojence. Do jisté míry to udělala i Británie. Evropa už byla opatrnější. Pro Německo je dnes Čína ekonomickým partnerem číslo jedna, připomíná Rachman. Za deset patnáct let se mnohem více zemí bude ohlížet, co na světové události říká Peking, a méně, co na ně Washington, soudí komentátor.

V povýchodněném světě budoucnosti budou podle Rachmana dál existovat současné organizace jako NATO, OSN či WTO, ale spolu s nimi tu budou mocné paralelní struktury, které existují už nyní. Jednou z nich je Asijská rozvojová banka vedená Čínou, která je alternativou ke Světové bance.

Velkou otázkou přitom jaký bude vnitřní vývoj v nejlidnatější zemi světa, tedy zda se u moci udrží komunistická strana. “Nikdo nepředvídal pád Berlínské zdi v roce 1989. Musíme být tedy opatrní,“ říká k tomu Rachman.