„Člověk na to nemyslí, ale to, co z něj dělá počestného občana s prací a střechou nad hlavou, je jeden dlouhý seznam smluv. Někdy jde o dohodu o pár slovech, jindy o složité stostránkové dokumenty, ale všechno má jediný účel – zajistit, abyste fungovali ve vztahu k ostatním lidem podle pravidel.“
Tolik citace z asi nejsrozumitelnějšího textu na téma letošní Nobelova cena za ekonomii, který vyšel na webu Quartz. V pondělí totiž trofej vyhráli Oliver Hart z Harvardu a Bengt Holmström z MIT za dlouholetou práci o fungování kontraktů všeho druhu a o tom, proč se k nim upisujeme a jak díky nim překonáváme vzájemnou nedůvěru.
Bengt Holmström (Fin) a Oliver Hart (Američan narozený v Británii) přinesli mj. řadu vědeckých důkazů, že smlouvy nejsou perfektní. Sotva lze při jejich uzavírání myslet na všechny varianty následného vývoje a sotva tak lze všechny okolnosti smluvně vyřešit. Příkladem je kritika čerstvých nobelistů na adresu některých pracovních smluv pro nejvyšší korporátní manažery, jejichž odměny byly navázány na vývoj cen akcií podniku, aniž smlouva brala ohled na fakt, že akcie se může na burze hýbat z úplně jiných důvodů, než je výkonnost manažera (známe i z Česka).
“Další dobrý příklad je Hartova práce o amerických věznicích, které stát svěřil do správy privátním firmám. V takové smlouvě lze těžko podchytit všechny nuance toho, jak má vězení správně fungovat. Jen obtížně lze správce donutit, aby dbal na to, v jakých podmínkách vězni žijí, a hlavně pak lze těžko všechna taková měkká kritéria kontrolovat,” popisuje vítěze ekonom Lukáš Tóth. Skalní zvědavci si mohou přečíst celou Hartovu práci o věznicích.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
