Týdeník The New Yorker připomíná jeden svůj starší text, k němuž stojí za to se vrátit. Jeho ústřední hrdinkou je mladá žena, která se narodila do „nejvíce nenáviděné americké rodiny“ - jak se přezdívá příbuzenstvu, jež tvoří většinu členů malé kansaské církve zvané Westboro Baptist Church (WBC).
Po církvi o zhruba sedmdesáti členech by nikdo nevzdechl, pokud by agresivně nešířila svůj značně problematický světonázor. WBC totiž mimo jiné hlásá, že všechno utrpení si Američané vysloužili „tolerancí teploušů“ - a tento svůj názor chodí členové církve sdělovat zejména lidem, které nějaké takové utrpení prožívají: od válek přes 11. září po přírodní katastrofy a nemoci.
Sdělují je pomocí transparentů, na nichž za tyto pohromy děkují Bohu. Pozornost nepřitáhli jen extrémním pohledem na věc, ale také proto, že stáli v centru veřejné debaty o hranicích svobody projevu. Když totiž k Nejvyššímu soudu před časem doputovala žaloba otce jednoho z vojáků, jehož pohřeb tihle fanatici narušili, soud se postavil na stranu WBC s tím, že svoboda projevu stojí nad osobní bolestí způsobenou tímto projevem.
Také Megan Phelps-Roper, vnučka zakladatele církve, homofobní pohled své rodiny přijala a dál šířila coby příslušnice mladé generace na nových médiích. Od roku 2009 měla na starosti twitterový účet církve a zprvu dělala pověsti WBC čest. Postupem času nicméně začala nenávistné tweety kořenit humorem (jakkoliv to nezní příliš uvěřitelně) a popkulturními narážkami. Přestože církev žije z pobouřených reakcí, které její činnost vyvolává, Megan měla stále sílící pocit, že ve virtuálním prostředí jim naopak pomůže, když budou vstřícnější.
Rovněž navázala bližší vztah s několika uživateli a skrze jejich twitterové účty, na nichž se politické názory střídaly s fotkami dětí a nedělních obědů, v oponentech „začala vidět lidi“, jak řekla New Yorkeru. Přátelské debaty s dalšími uživateli ji pak přiměly více přemýšlet nad doktrínou své církve a jejími zjevnými nesrovnalostmi. Zároveň se však tyto diskuse staly terčem kritiky ze strany jejích příbuzných, kterým se zdálo, že je příliš přátelská a příliš otevřená zvrhlé kultuře. A když se Meganina vlastní matka zaradovala při pohledu na fotku podvyživeného somálského dítěte, která ji samu přivedla k slzám, uvědomila si mladá žena rozpor mezi jejím vlastními pocity a tím, co hlásají její příbuzní.
Po dlouhém a bolestivém procesu tak nakonec Megan z církve odešla i se svojí sestrou Grace. Chvíli zvažovala život v ústraní, nakonec se však rozhodla veřejně vysvětlit svoje rozhodnutí a odčinit bolest, kterou způsobila. Příběh má tak dobrý konec, ač samozřejmě nenese univerzální poselství o tom, že všechny nenávistné fanatiky změníte, když s nimi přátelsky a trpělivě budete mluvit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
