Skupinka Britů pracujících v party resortu na Kypru zveřejnila v lednu na internetu svoji fotku před polorozpadlou budovou s popiskem „Skončili jsme v Sýrii“ - a jejich snímek záhy spustil lavinu senzacechtivých článků, které přiživovala smyšlená divoká historka. Poprasku nad falešným příběhem o tom, jak se opilí mladíci při výletu na lodi ztratili a ocitli uprostřed válečné zóny na ruské námořní základně v Tartúsu, se chopila i ruská ambasáda. Smyšlená story podle ní ukazuje, „jak se tvoří zprávy o Sýrii a Rusku v britských médiích“.
Lewis Ellis, který zveřejněním fotky nečekaný povyk vyvolal, se s pobavením omlouval, že šlo jen o banter - vtipkování s kamarády. Slovo ve volném překladu znamená právě žertování, škádlení nebo drsné špičkování. Pojmu, jenž se stále víc šíří zejména v Británii, se začínají věnovat kulturní teoretici i psychologové. A drsné zábavy mužů pod pětatřicet, která měla jen ventilovat maskulinní siláctví, si v reportáži všímá i web deníku Guardian.
„V Británii je hluboce zakořeněná lidová kultura veřejné přisprostlosti, extrémního sarkasmu a hrubých vtipů – jinými slovy dokazování si frajeřiny. A to, co dnes nazýváme banter, vězí hluboko v této tradici,“ tvrdí Tony Thorne, lingvista a kulturní historik. Na vlně zábavy, která překračuje hranice dovoleného, byl ostatně částečně postaven i humor moderátorů v populárním pořadu Top Gear plný urážek a vtipů na hraně. Stejně jako princip nejposlouchanějšího podcastu všech dob Ricky Gervais Show, který se skládal jen ze zesměšňování Gervaisova „idiotického“ přítele Karla Pilkingtona.
Drsnější zábava mezi kamarády se ovšem v posledních letech proměnila i v alarmující trend. A banter se tak do mainstreamové kultury dostal jako termín, který zastřešuje ospravedlňování rasistických a sexistických poznámek tam, kde by si to protagonisté dříve nemohli dovolit. Je totiž rozdíl mezi žertem, ve kterém jsou si přátelé pořád vědomi toho, že jsou si rovni - a mezi tím, kdy se ukrýváme za údajnou zábavu, ale ve skutečnosti se tím zříkáme odpovědnosti za slova nebo činy, jež mají dopad na celé skupiny ve společnosti. Ať jde o obhajování rasistických poznámek televizních moderátorů nebo šikany a sexuálního obtěžování v univerzitních spolcích.
Z prostoru pro drsnější, ale v zásadě nevinné típky se tak pomalu stává prostředek prostor pro ty, kdo se chtějí vymezovat vůči „diktátu politické korektnosti“. Jinými slovy prostředek pro myšlení a jednání, které se jen utvrzuje v nadřazeném pohledu na svět i na ostatní.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
