Angela Merkel je znovu v čele, přesto její éra středové politiky končí

Německá politická nejistota prozatím skončila. 66 procent členů sociální demokracie (SPD) ve vnitrostranickém referendu schválilo účast strany v další velké koalici s křesťanskými demokraty (CDU/CSU) vedených Angelou Merkel. Kancléřka si díky tomu bude moci sama zvolit chvíli odchodu z vrcholné politiky a zorganizovat poklidné předání moci svému nástupci včele nejsilnější německé strany.

“Tím si ještě před dvěma týdny vůbec nemohla být jistá,” řekl k tomu berlínský politolog Konstantin Vössing deníku Financial Times. Výsledek referenda byl značně nejistý - a pokud by sociální demokraté vstup do vlády odmítli, pak by to po volební ztrátě z loňského září a neúspěšném vyjednání tzv. jamajské vlády se Zelenými a liberální FDP byl již třetí neúspěch v řadě. Německo by směřovalo buď ke zcela nezvyklé menšinové vládě,  nebo k předčasným volbám - a tlak na kancléřku by rostl.

Nyní má opět situaci pod kontrolou. I její CDU takřka jednohlasně schválila koaliční dohodu navzdory původní kritice, že při jednáních o vládě sociálním demokratům přespříliš ustoupila. Přesto se konec merkelovské éry blíží. Bernd Ulrich, šéf politické rubriky Die Zeit, si dokonce myslí, že končí dva dlouhé oblouky poválečné německé demokracie, jež spočívaly v posunu obou velkých stran do politického středu. Konzervativní křesťanští demokraté z CDU v sedmdesátých letech za mladého Helmuta Kohla a v posledních deseti letech pod vedením Angely Merkel přebírali program liberálních a sociálnědemokratických rivalů. Podobně se od svých kořenů v dělnickém hnutí do středu posunula i SPD, především v éře kancléřů Helmuta Schmidta a Gerharda Schrödera.

Až dosud byla středová politika vždy zaručeným receptem na volební výhry a řada vítězství Angely Merkel je toho nejlepším důkazem. Ovšem – jak píše Ulrich – dnes tato strategie přestává fungovat. Víc „do středu“ se už pomalu není jak posunout, obě strany ztratily příliš mnoho ze své politické identity. A nyní proto ztrácejí i hlasy: v loňských volbách CDU/CSU i SPD zažily nejhorší volební výsledky od roku 1949 a od té doby obě partaje v preferencích dál ztrácí.

Jak v příštích letech dokážou obě velké, proevropské a státotvorné strany poválečného Německa zabránit dalšímu slábnutí? Jak dopadne jejich hledání jasnější pravicové, respektive levicové identity? To bude jedna z nejdůležitějších evropských otázek příštích let: v sázce je stabilita a základní předvídatelnost politického systému v nejsilnější zemi EU.