Plný dojmů z prvního festivalové projekce čtyřhodinového (!) opusu japonského režiséra Siona SonaPod vlivem lásky jsem do titulku nemohl zvolit jiný shrnující termín. Slovo pervert bylo v českých titulcích snad nejfrekventovanější. Hlavní hrdina – mladík Yu – se v určitém úseku života proslaví jako profesionální fotograf šmíráckých snímků dívčích kalhotek a v roli nekorunovaného Krále pervertů dává na fanouškovském setkání po vzoru svého otce – katolického kněze – zpovědní rozhřešení nejrůznějším podivínům a úchylům. Jinak jde ale o čistou duši a beznadějně zamilovaného romantika. Jeho vyvolená ovšem po pitoreskních peripetiích padne do spárů obzvlášť nebezpečné sekty, pro níž už samotné pomyšlení na sexuální vášeň znamená netolerovanou herezi. Komplexní a mnohovýznamové dílo, které nejde vměstnat do škatulky romantické komedie, si podle reakcí v sále nevychutnali jen znalci japonské popkultury. Na západní publikum film bezpečně funguje díky rychlému tempu, nakažlivému humoru a bizarní zápletce a může být jedním z kandidátů na cenu publika. Taky ji na dvou festivalech už získal.
V Sonově snímku vítězí láska a erekce nad náboženským fanatismem a nenávistí. Jak je na tom libido moderátora Petra Vichnara, když ve stanu ČEZu nabízel asistentce, že by měla plyšovému maskotu festivalového sponzora – růžovému panterovi – podržet ocas, to bude asi lepší nevědět. Každopádně hrstka lidí, která se sešla v pravé poledne u Thermalu, mohla spatřit jednoho z nejmocnějších mužů našeho průmysla Martina Romana, jak charitativně šlape na cyklistickém trenažeru.
Mnohem větší potěšení si majitelé festivalových pasů mohli dopřát, když se o hodinu později dostavili do sálu, kde se konají tiskovky, protože tam o své tvorbě rozprávěla jedna z největších hvězd festivalu. A taky asi ta nejnenápadnější. Patrice Chéreau je prudérními kritiky taky někdy označován za laciného skandalistu. Jako by šlo například v jeho slavné Intimitě jen o ty maximálně realistické, spíš upocené než erotické sexuální scény. Autor deseti celovečerních filmů, který dělí rovnoměrně čas mezi kino, divadlo a operu, je především neúprosným, ale citlivým analytikem partnerských vztahů v jakékoli podobě. Rád prý debatuje o svých filmech dlouhé hodiny s diváky v provinčních kinech a když před třemi desítkami let nastudoval v Bayreuthu kontroverzní inscenaci jakési Wagnerovy opery, poctivě se po pět dnů probíral osmnácti šanony novinových článků a recenzí, které mu důkladní Němci připravili k přečtení.
Na dva filmy jsem šel naslepo, protože byly uvedeny v mezinárodní premiéře. Maďarský snímek Sedmý kruh mě v první půlce okouzlil sociologickou sondou do zmatených duší party venkovských dětí na prahu puberty. Kdyby ale do filmu režisér Arpád Sopsits necpal násilně filozoficko-teologickou linii a nefunkční magický realismus, mohla být z vyprávění o dětech s nihilistickým postojem k životu neskutečně mrazivá podívaná. Takhle ale zůstává na patře příchuť nezvládnutých uměleckých ambicí.
Ty – s vydatnou pomocí alkoholové závislosti - poslaly ke dnu i hrdinku prvního soutěžního snímku Aplaus. Dánská herecká star Papriika Steen tu hraje zkrachovalou dánskou hereckou hvězdu, která se po návratu z léčebny snaží opět přiblížit svým malým dětem. Syrové psychologické drama nastavilo laťku soutěži slušně vysoko, cena za ženský herecký výkon není rozhodně vyloučena.
Doprovodný program dnes laťku perverzity nepřekoná, Michal David ze včerejška nemá konkurenci. Ve skrytu duše doufám, že až vyjdu z press centra zjistím, že se ty hrozné davy lidí, které se tu pokoušejí dostat do vyprodaných sálů, přesunuly aspoň částečně do Poštovního dvora, kde dnes vystupují Aneta Langerová, Support Lesbiens nebo Chinaski. Divácky masochistická je i tahle popová sestava víc než dost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
