Za Ivou Němcovou

Upřímně řečeno neznám moc lidí s takovou strhující energií: jen díky své vervě vždycky dokázala i s minimálními prostředky proměnit divadelní scénu v prostor, v němž se doslova zhmotnila její bujná tvůrčí imaginace, jež by jinak byla pro nedostatek peněz či sil převedena do mnohem střízlivější podoby.

Možná to je tím, že se narodila na Vysočině, kde si v tamních přírodních podmínkách člověk leckdy taky musí vystačit s málem. Koneckonců své nejdůmyslnější rekvizity a kostýmy skládala z obyčejných předmětů nalezených v kontejnerech a na bleších trzích.

Pro Špinarovu Hedu Gabler navrhla ve Švandově divadle interiér pokoje vytapetovaný těmi nejprofláklejšími fotkami norských fjordů. Rovněž Špinarova Morgiana rovněž ve Švanďáku se díky ní odehrávala před obřím panelákovým oknem, za kterým bylo vidět melancholické zasněžené ptačí budky.

Když si Špinar s Valmontem odskočil do brněnského Národního divadla, nebála se v kostýmech kombinovat 18. století s českou středostavovskou přítomností. A když Frič hostoval v Klicperově divadle v Hradci Králové, oblékla všechny postavy v Mrzákovi inishmaanském do tak bizarních kompletů z druhé ruky, že se díky nim jevil buranský irský venkov vůbec poprvé v dějinách opravdu cool.

Vždycky když pojedu kolem Barrandovských teras, vzpomenu si, jak tam onehdá udělala v rámci festivalu 4+4 dny autobusové zájezdy, které publikum rozvážely na neexistující otevírací večírek rekonstruované restaurace. A vždycky když půjdu do vršovického Café V lese, uvidím, jak tam dokázala pomocí zarámované obří fotografie návštěvníky přesvědčit, že se opravdu ocitli někde v šumném háji.

Nedávno jako architektka a kostýmní výtvarnice dodělala s režisérem Olmem Omerzu svůj druhý celovečerní film. Když mě loni vzala na natáčení, z těch jejích stohů papírů s podrobnými nákresy rekvizit a oblečení jsem pochopil, jaká obrovská práce, kolik nervů a probdělých nocí se ve skutečnosti za tou vší zdánlivou lehkostí a sympatickým nadhledem její tvorby skrývají.

Na premiéře Rodinného filmu se už bohužel nepotkáme. Iva Němcová umřela v pátek v motolské nemocnici, bylo jí pouhých pětatřicet let. Bude nám tu sakra chybět.