Cena za hrdinství a papírové trubky

Letošním držitelem Pritzkerovy ceny se tento týden stal Shigeru Ban. Čtvrtý zástupce Asie v posledních pěti ročnících a šestý japonský vítěz z celkových sedmatřiceti laureátů nejvýznamnější ceny za architekturu – což jen dokládá výjimečné postavení japonské architektury ve světě.

Shigeru Ban v 80. letech studoval na dvou vynikajících školách v USA (SCI-Arc v Los Angeles a Cooper Union v New Yorku) a oblíbil si ho snad každý student architektury koncem 90. let. Trojice jeho rodinných domů s názvy Furniture House, Wall-Less House a především Curtain Wall House přes noc obletěla svět. První měl místo zdí skříně, zkrátka veškerá nosná konstrukce objektu byla zároveň skladovacím prostorem. Druhý byl čistý bílý prostor sevřený mezi podlahu a strop – a otvíral se do zeleně okolní krajiny. Sen všech architektů, kteří si ovšem nedokázali představit, že by něco podobného mohlo opustit skicovací papír.

A pak ten poslední jmenovaný. Nárožní domek v Tokiu, jehož vnitřní prostor byl zvětšen o předsazenou rohovou terasu, která mohla zvýšit intimitu zatažením záclony, respektive opony. Divadelní efekt v hustém urbánním prostředí; fascinující kontrast. Kdokoliv, kdo viděl záběry bílé rozevláté záclony v prvním patře domu, ten pocit do konce života z hlavy nevymaže.

Následujících několik let se stal Shigeru Ban autorem, který začal zkoumat konstrukční možnosti papíru. Zdánlivě lehký a křehký materiál se pro něj stal středobodem tvůrčího světa. Především pak papírové trubice (trubky, na které se rolují koberce) prokazovaly neuvěřitelnou tuhost a odolnost při jakémkoliv namáhání. V roce 2000 Shigeru Ban vytvořil nesmírně působivý japonský pavilón pro EXPO v Hannoveru, kde právě konstrukční možnosti tohoto materiálu demonstroval na velkých rozměrech.

Všechny tyto práce byly fascinující, ale pravděpodobně by mu „architektonickou nobelovku“ nezískaly. Tím hlavním důvodem se stalo jeho osobní angažmá při vytváření dočasných staveb pro oběti různých katastrof.  Ať šlo u tsunami na Srí Lance, nebo v Japonsku, uprchlické tábory v Turecku či Rwandě, zemětřesení na Zélandu nebo sesuvy půdy v Haiti, Shigeru Ban tam byl a pomáhal expertízou, zkušenostmi, ale i vlastníma rukama pracovat na zlepšení situace obětí po katastrofě.

Umožňovala mu to právě práce s tubulárními papírovými systémy a obalovými lepenkami. Šlo o levná a rychlá řešení, do jejichž výroby se mohl zapojit každý – ale která kromě své láce nabízela i vysokou estetickou kvalitu. Což je spojení, jež by málokdo čekal. Často to vypadá, že když je peněz málo a prioritou je čas, je na kvalitu nutno rezignovat. Shigeru Ban svou prací neustále dokazuje, že to tak nemusí být.

Porota ve svém vyjádření označila letošního vítěze za opravdového hrdinu a skutečný osobnostní vzor pro všechny ostatní tvůrce. Za člověka, který vzácně kombinuje mimořádný talent a úsilí zaměřené správným směrem. Za člověka, který si uvědomuje, že jeho zodpovědností není pouze „jak navrhovat“ - což se občas vyučující na architektonických školách snaží tvrdit - ale také co, proč, kam, za jakých podmínek a pro koho navrhovat. Podle poroty Shigeru Ban nesmírně přispěl k proměně obrazu architektonické profese - z člověka pasivně čekajícího na zadání od klienta na autora, který si svou agendu a zadání vytváří sám, na základě dění ve světě.

Pokud chcete některou z jeho staveb zažít na vlastní kůži, doporučuji vydat se do francouzského města Méty (Metz) a navštívit tamní pobočku Centre Georges Pompidou. Dřevěná konstrukce inspirovaná čínským kloboukem, který Shigeru Ban kdysi jako turista zakoupil v Paříži, je fascinující.

Foto: Hiroyuki Hirai/www.pritzkerprize.com. Další snímky staveb Shigeru Bana najdete zde a zde.