Až Jiří David vyšle Ztohoven do Benátek

Jiří David patří k letitým kritikům zdejší výtvarné scény. Ztohoven patří k letitým kritikům zdejšího establishmentu. Jiří David byl tento týden Národní galerií vybrán jako oficiální reprezentant zdejší výtvarné scény na blížící se bienále v Benátkách. Ztohoven tento týden otevřeli v Holešovicích čerstvě rekonstruovaný třípatrový dům Paralelní polis financovaný zdejším establishmentem včele s miliardářem Karlem Janečkem či generálním ředitelem J&T Banky Štěpánem Ašerem.

Autor těchto řádků by se nad tím mohl pousmát a udělat si další zářez na pažbě své pověstné ironie. Ale neudělá to. Ve výše citovaných informacích totiž není zdaleka takový rozpor, jak to na první pohled vypadá.

Jiří David neuvízl v hledáčku těch, proti nimž se svým příslovečným zápalem dlouhodobě vystupuje. Ale naopak těch, s nimiž si rozumí a které má rád. Do Itálie byl poslán komisí sestavenou novým šéfem Národní galerie Jiřím Fajtem. Čili člověkem, za jehož jmenování Jiří David hlasitě řadu měsíců bojoval a ve všem ho obhajoval.

Dává to logiku a David se nemusí bát, že by byl teď nějak názorově rozštěpen. Zastupovat bude instituci, v jejímž novém vedení optimisticky vidí lepší zítřky místního výtvarného provozu. Takže může na nejvyšší úrovni sám předvést, co dokáže, když ho konečně zdejší kulturtrégři přestali ignorovat – tedy takový pocit alespoň dlouhou dobu měl.

Co se týče Ztohoven, tam je situace ještě jednodušší. Když před jedenácti lety vystoupili poprvé na veřejnosti s demonstrativním upravením neonového srdce na Pražském hradě - shodou okolností ho vytvořil právě Jiří David - do podoby otazníku, většina členů skupiny byla ještě na škole a neřešila budoucnost. Aktivisté nerespektující žádná pravidla ovšem během následujících let prošli logickým vývojem: s přibývajícím věkem se nejen měnilo složení skupiny (nejdramatičtější byl rozchod s Janem Kalábem známým pod sprejerskou přezdívkou Point), ale i její způsob boje proti společenským konvencím.

Výtvarníci sice dál provokovali. Nicméně se začali živit v reklamních agenturách, jejich lídr Roman Týc (letos už čtyřicetiletý) se stal černým koněm soukromé galerie Dvorak Sec Contemporary zastupující mimo jiné Davida Černého a ze Ztohoven se postupně – přes konflikty se zákonem - stala úspěšná instituce uznávaná výtvarným světem. Koneckonců za fiktivní atomový výbuch dostala cenu Národní galerie spojenou s 333 tisíci korunami od sponzorského gigantu ČEZ.

Nyní jsme zase o pár let dál. Skupina se tentokrát rozhodla „autoritě státní moci“ vzdorovat tím, že si stvoří svět, který ji bude ignorovat. V praxi to má fungovat tak, že si například díky jejím hackerským vychytávkám lidé napojeni na Paralelní polis mohou telefonovat zašifrovanými přístroji a platit přes Bitcoin, jehož automat Ztohoven umístili do vchodu svého holešovického sídla.

Provozovat dům připomínající banku či luxusní obchoďák a kupovat si technologické mašinky ovšem něco stojí. A vzhledem k tomu, že skupina nedůvěřuje státu, rozhodla se aktivity financovat z darů soukromých sympatizantů. A k těm patří filantrop Karel Janeček i milovník současného umění Štěpán Ašer, protože si jako málokdo mohou podobnou sympatii dovolit.

Společnými silami teď budou chtít zasahovat establishment na citlivých místech. V tom budou Janeček s Ašerem pro Ztohoven ideální spojenci, protože sami k establishmentu patří, takže ho dobře znají. A hlavně: ke svému postavení došli tím, že vědí, kde má systém tak slabá místa, aby jich šlo využít (protože na tomhle principu se dá ve finančním byznysu vydělat nejlíp.

Ačkoli se Ztohoven hlásí ke kryptoanarchii, nikdy systém nechtěli zbořit a nebudou ho bořit ani nyní. Jen je tak jako Janečka s Ašerem baví odkrývat jeho slabiny a dobře se u toho pobavit. Teď k tomu budou mít mnohem lepší podmínky než kdykoli předtím. Na což by si před oněmi jedenácti lety, kdy v kapucách lezli po lešení nad Pražským hradem a ve větru bojovali s neonovou skulpturou Jiřího Davida, nikdo ze skupiny nevsadil.

V této souvislosti by vlastně vůbec nebylo divné, kdyby nás jednou tahle parta kryptoanarchistů reprezentovala na benátském bienále, v roli šéfa Národní galerie ji vybíral Jiří David a na Hradě zrovna seděl Karel Janeček. Pak by ovšem stálo za to nad sídlo prezidenta neumístit otazník, ale spíš vykřičník. Nebo smajlík, aby autor těchto řádků přece jen dosáhl svého ironického zářezu.