Asterixovo úspěšné zmrtvýchvstání

Existují dva typy komiksů, smrtelné a nesmrtelné. Ty první jsou neoddělitelně spojeny s jedním autorem či autorskou dvojicí. Jsou zde tak dlouho, dokud je živ a zdráv jejich tvůrce či tvůrci. Typickým příkladem budiž nejslavnější frankobelgický komiks Tintin. První album začal Hergé kreslit koncem dvacátých let dvacátého století a poslední, v pořadí šestadvacáté, zanechal v roce 1983 rozkreslené.

Smrt Hergého znamenala i konec Tintina. Poslední komiks zůstane navždy nedokreslený a žádné další příběhy s odvážným bruselským reportérem nezažijeme. Zůstaneme-li u stejné komiksové školy, pak k nesmrtelným komiksům naopak patří Spirou et Fantasio. Různí autoři si komiks předávají více než 75 let. Každé dva tři roky vychází nové album a vzhledem ke stabilně výtečným prodejům tomu tak bude bezesporu i nadále.

Stačilo málo a mezi komiksové smrtelníky se mohl zařadit i Asterix. Ve stádiu klinické smrti se nacházel de facto už od roku 1977. Symbolickým pohřbem byl pak v roce 2009 jeho “poslední” díl.  Před několika týdny však nečekané přišlo vzkříšení.

Asterixovy patálie

Asterix byl od konce padesátých let v rukou Alberta Uderza a Renéa Goscinnyho. Smrt špičkového scénáristy Goscinnyho, kterého česká čtenářská obec poznala také jako autora Mikulášových patálií, byla pro věhlasného a velmi oblíbeného Asterixe zásadním předělem. Kreslíř Uderzo se přes smrt svého kolegy rozhodl v práci na Asterixovi pokračovat, jeho alba se však vyznačovala velmi proměnlivou kvalitou.

Především poslední díly vyvolávaly rozpaky a dočkaly se chladného přijetí. Nejkritizovanějším dílem byl Uderzův poslední velký scénář alba nazvaného Nebe mu padá na hlavu z roku 2005, kde se Asterix a Obelix potkávají s mimozemšťany. Unavený Uderzo, kterému docházely životní síly, pak vydal ve svých dvaaosmdesáti ještě poslední album složené z kratších útvarů s názvem Narozeniny Asterixe a Obelixe - Zlatá kniha (2009) a oznámil konec veškeré práce.

Goscinnyho dcera si však Asterixův konec nepřála. Roli mohl hrát i tlak ze strany vydavatelství, které si z mnohamilionových nákladů přičítalo patřičné zisky. Padlo tak rozhodnutí, že Asterix bude pokračovat. Francouzský nakladatel v tajnosti vybíral vhodnou předlohu a Uderzo, který nad nově vznikajícím dílem zajišťoval supervizi, dostával k posouzení anonymizované scénáře.

Zaujal ho příběh, v němž se dvojice Galů vydává do Skotska a který zaslal Jean-Yves Ferri z jižní Francie. Kreslířem díla, jež dostalo název Asterix u Pictů, měl být Uderzův spolupracovník Frédéric Mébarki, který však po roce práci na novém albu skončil. Zda to bylo z neschopnosti příběh dokončit, nebo kvůli nespokojenosti vydavatele, zůstane už jen předmětem spekulací. Půl roku před říjnovým vydáním každopádně nastoupil Didier Conrad, který v šibeničním termínu stihl celý komiks nakreslit.

Říjen roku 2013 je tedy měsícem, v němž Asterix vstal z mrtvých. Je definitivně odpoután od původních tvůrců a vydavatelský dům už ohlašuje na rok 2015 další díl. Dosavadní miliony prodaných výtisků naznačují, že se z pokračování nebudou radovat jen děti, ale i ti, kteří na Asterixovi vyrostli a nostalgicky se k němu neustále vrací.

Kompaktní příběh

Asterix u Pictů byl v komiksové velmoci jedním z nejočekávanějších knih roku. Napětí vzbuzovalo logicky už to, zda se přerod komiksu do nové éry zdaří. Potvrzuji, že se zdařil. Kresba je na první pohled od Uderzovy linky k nerozeznání. Čtenář se cítí jako doma u svého lety osahaného Asterixe.

Podrobnější zkoumání pak vyjeví několik zajímavostí. Conrad pracuje s prostorem daleko více než Uderzo; Galové a další národy jsou usazeny v prostorově plastičtějším prostředí, políčka mají často více úrovní a perspektivu. Prostředí, ve kterém se postavy pohybují, je detailnější a propracovanější.

S jednobarevnými či jednoduchými pozadími, která byla u Uderza běžná, se setkáváme výrazně méně. Lze směle říct, že při respektování předlohy kreslíř posunul laťku zpracování komiksu ještě výš, než byli čtenáři zvyklí u originálu. A ani scénář nedopadl špatně.

Čtenář se setkává s prvky, které obohacují každé album: námořní střet s piráty, konflikt mezi Asterixem a Obelixem i s řadou vtipně konstruovaných jmen a názvů. Přístup k historickým událostem a geografickým místům je přitom rozhodně citlivější než v případě posledních Uderzových děl. Autoři respektují dobu, v níž se děj odehrává. Nesmyslů typu onoho setkání s mimozemšťany zůstávají čtenáři ušetřeni.

Jak dodává jeden britský historik, stejně jako z Gibsonova Statečného srdce, ani z Asterixe se pochopitelně nenaučíme peripetie skotské historie, ale minimálně dostaneme představu o tehdejší klanové mentalitě. A každopádně získáme dobrý kompaktní příběh, který překvapuje a dynamicky plyne. Komické a dobrodružné momenty kombinuje v podařený mix.

Asterix u Pictů (vyšel na konci října souběžně v několika zemích včetně Česka) je důstojným pokračovatelem více než padesátileté řady příběhů dvou odvážných Galů. Výběr nových autorů byl šťastný a kvalita nejnovějšího alba hravě překonává Uderzovu sólo dráhu. Zatím je srovnatelná s průměrem alb, ke kterým psal scénář René Goscinny. Překonat i ty nejlepší a dnes již legendární díly bude velmi těžké; ale za dva roky se o to autoři mohou znovu pokusit.

Autor je teoretik komiksu

P.S. Asterixův pokus o návrat na výsluní možná ztíží i právní spor. Albert Uderzo na začátku prosince oznámil, že podá na svou dceru a zetě žalobu kvůli psychologickému násilí. V roce 2007 se Uderzo rozhodl prodat většinový podíl v nakladatelství Les Éditions Albert René, které v roce 1979 založil. Jeho dcera Sylvie Uderzová, která do té doby firmu řídila, ji musela opustit. V roce 2008 se vydavatelství stalo součástí nakladatelství Hachette Livre, s čímž Uderzová a její manžel Bernard de Choisy nesouhlasili. Kreslířova dcera proto roku 2011 podala na několik lidí z okruhu jejího otce žalobu pro podezření, že zneužili jeho chabého zdraví a manipulovali s jeho majetkem.