Zeman rozumí všemu. Stejně jako Lukašenko

Za pár dní tomu bude rok, co se Miloš Zeman ocitl v těžké defenzivě. Poté, co ve volbách zcela vyhořela jeho strana SPOZ Zemanovci, zorganizoval spolu s odpůrci Bohuslava Sobotky tajnou schůzku v Lánech. Scénář byl předem jasný: ČSSD ovládne Michal Hašek a Miloš Zeman by buď nějak prodloužil život vládě Jiřího Rusnoka - nebo jejímu hybridu za podpory ČSSD a komunistů. 

Měl tu být nastaven tvrdý prezidentský systém, jakási prezidentura. Zeman se netajil úmyslem vládu svých lidí řídit. Na státní návštěvu republiky se chystal tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč, a kdyby to jen těsně a o fous nedopadlo, mohl s prezidentem Zemanem popíjet na Hradě vodku.

Jenže tajná schůzka, resp. pokus o puč v ČSSD, se - jak známo - nezdařil. Zemanovi pochlebovači uvnitř ČSSD opustili funkce a po všech stránkách oslabili. Do vlády se nakonec dostal třeba i Jiří Dienstbier, kterému nemohl pomstychtivý Zeman nikdy přijít na jméno, ministrem zahraničí se stal Lubomír Zaorálek, který na tom byl se Zemanem podobně. Pomsta organizovaná prezidentem nevyšla, a ten se na krátkou dobu dokonce vypařil ze scény.

Uplynul rok a Zeman je zpět v plné síle - a de facto každý den je schopen vytvořit až deset zpravodajských titulků. Když si pustíme veřejnoprávní ČT 24, tvoří někdy Zemanovy výroky třetinu zpráv na zpravodajském proužku, o filmové footage nemluvě. 

Tak třeba minulou středu. Zeman ví, kdo by se hodil jako velvyslanec do Číny, chce odvolat velvyslance z Ukrajiny a dosadit svého nového muže, samozřejmě se silnými vazbami na Rusko.

Dále jsme se v jediném dni dozvěděli, že Zeman chce, aby ČR posílala zbraně Kurdům, že si přeje, aby se v ČR zakázalo zahalování muslimek, že chce vyznamenat zavražděného chlapce. Kromě toho stačil zasadit nový topol na hrázi vesnického rybníka u své chalupy a už stačil vymyslet, že se alej bude jmenovat po zavražděném chlapci.

V pátek Zeman stačil jednat v Itálii s ruským ministrem zahraničí Lavrovem, o kterém nám nedávno vzkázal, že nikdy nelže. V kuloárech se proslýchá, že se tato schůzka uskutečnila bez koordinace s ministerstvem zahraničí.

Hned v pondělí smršť pokračuje. Prezident se zúčastní jednání tripartity, představí minutovník své cesty do Číny, zúčastní se jednání vlády o investicích, oznámí, že si přeje prolomení těžebních limitů, i když limity jsou něco, do čeho prezidentovi opravdu nic není a nemá být apod.

Abychom však nekritizovali jenom veřejnoprávní média, orientálně devótní rozhovor s prezidentem dodala také televize Nova, kde se Zeman, jak má ve zvyku, obhrouble navážel do svých soků zevnitř ČSSD bez jakékoli oponentury redaktorky. K tomu je třeba dodat, že obdobné rozhovory s politiky se na Západ od našich hranic prostě nedělají a celé nás to přibližuje někam k Bělorusku.

A ono to celé Lukašenka připomíná i v jiných ohledech. Lukašenko také rozumí všemu: uřídí kombajn, nakrmí vepře, hokej zahraje i dá šajbu. Zeman už také nejlépe rozumí tomu, jak se má řídit tripartita, kam se má investovat, kdy se má a nemá kácet alej, jak se má sázet strom, a dokonce už ví, jak se má ona alej jmenovat.

Kdo je na vině? Nejenom slabá média, ale hlavně Sobotkovo křídlo ČSSD, které úplně vystrašeně vyklidilo pozice bez boje. Premiér mluví monotónně a nenápadně, není schopen a možná ani nechce média šokovat a zásobovat titulky.

Svou roli sehrál i konflikt na Ukrajině, většina řadových poslanců a členů ČSSD jsou zřejmě srovnatelně proruští jako Zeman, a to samozřejmě oslabuje premiéra, který minimálně musí držet společnou linii EU. 

Do jaké míry to souvisí s jakýmsi spojenectvím hnutí ANO s prezidentem? Jak moc se prezident o Babiše opírá? Tento „svazek“ působí spíše jednostranně. ANO i Babiš jsou populární, takže se nedivme, že se na tom chce Zeman přiživit. Když bude říkat, že se má populární politik stát premiérem, může vypadat jako někdo, kdo pomáhá tomu, čemu snad lidé fandí.

Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus