Že Evropa drží vůči Rusku basu, je malý zázrak

Stalo se v poslední době dobrým zvykem ostře kritizovat jak Českou republiku, tak Evropskou unii, že se vůči ruské agresi na Krymu nestaví ostřeji, tvrdším způsobem, nekompromisněji. Samozřejmě – jak již bylo řečeno vícekrát – kdyby Evropská unie měla plnohodnotnou bankovní unii, nemusela by každá jednotlivá země zvlášť řešit, jak sankce poškodí její bankovní sektor.

Kdyby se kontrakty o ruském plynu dojednávaly z pozice Evropské unie, byla by Evropa silnější, než když vše dojednává každý jednotlivý stát, který si pak připadá zranitelnější. A kdyby státy na periferii byly méně zadlužené (resp. kdyby eurozóna neřešila svoji krizi výhradně skrze fiskální přísnost či „austerity“, kdy se požadovaný efekt nedostavil), byly by sebevědomější jak jednotlivé státy, tak EU jako celek. 

Tohle už EU dávno měla mít vyřešené, ale realitou, kterou musíme akceptovat, je, že to vyřešené prostě nemá a přes noc to také nevyřeší. V takové situaci se zdá schválený objem sankcí vůči Putinovu režimu, který Evropská unie kopíruje od Spojených států, relativním úspěchem. 

Sankce jsou přesně cílené na Putinovy nejbližší, kteří nemohou cestovat na Západ. Banka Rossija, která byla odříznuta od financování, opravdu byla vnitřní zvláštní bankou Putinova okruhu, to americké tajné služby zjevně věděly dobře. Fakt, že Rusko nebude ve skupině G 8, ani v OECD, ani v Mezinárodní energetické agentuře, také nejsou maličkosti. 

To, že italská vláda oznámila, že dokončení ruského plynovodu South Stream nevidí jako pravděpodobné, je pro ruské zájmy prostě obrovská rána.

Itálií se také můžeme odpíchnout k dalšímu tématu. Viděno prizmatem bývalých sovětských satelitů či pobaltských zemí se zdá být všechno jasné. V EU jsou však také země jako Španělsko a Portugalsko, které Rusko přirozeně moc nezajímá - a to, že drží s ostatními basu jak v EU, tak v NATO, je malý zázrak. Budeme se my nebo Poláci stejně aktivně zajímat o španělské či portugalské problémy s africkými přistěhovalci či tragicky vysokou nezaměstnaností? 

Itálie je tradičně považována v EU za největšího spojence Ruska; že teď drží evropskou linii, je skvělé. Něco podobného v bleděmodrém platí pro Maďarsko, které nedávno uzavřelo s Rusy smlouvu o výstavbě jaderné elektrárny, tradiční vazby na Rusko muselo spolknout i Bulharsko. 

Sankce se mohou někomu zdát nicotné, leč zůstanou tu nadlouho, zatím to vypadá, že do té doby, než Rusové opustí Krym, což se asi hned tak nestane.

Nikdo neví, jaký bude další ruský postup. Pokud ruská agrese na Ukrajině nepřestane nebo se bude stupňovat, bude možné sankce ze strany EU také stupňovat. Dobré tedy je, že se začalo s nějakou rezervou. 

Jak správně napsal komentátor Financial Times Wolfgang Münchau, nejhorší ze všeho by bylo plácnout do vody bombastickými sankcemi, jejichž důsledky pak nebudu schopen ustát, a to v situaci pro mnohé státy (jako jsme my) takřka totální energetické závislosti. 

Přitvrzovat lze, ale mezitím je třeba energetickou závislost Evropy na Rusku opravdu vážně řešit, nejen něco slíbit a pak se na to vykašlat, jako se to stalo s eurozónou, kdy vlády de facto všechno hodily na Evropskou centrální banku. 

Mezitím je třeba dát si pozor na to, že veškeré úsilí a prostředky ruských tajných služeb se teď budou soustředit na rozdrobení společné evropské pozice, na vyvolání hádek a sporů uvnitř EU i na nahlodání společné zahraničněpolitické pozice uvnitř jednotlivých států, jako jsme třeba my. 

Dobrým signálem v tomto ohledu je i skutečnost, že se Česká republika připojila k tzv. fiskálnímu kompaktu. Ten sice jistě není bez chyb a je dalším stupněm velmi přísné centralizované kontroly, ale v poněkud nové geopolitické situaci je dobře, že Česko chce spolupracovat s jádrem Evropské unie, které si toto aranžmá prostě přeje. 

Přestože se mi počtářské vidění věcí a výlučná perspektiva výhodnosti příčí, je třeba zdůraznit, že Česká republika bude od tohoto jádra EU – třeba v oblasti energetické bezpečnosti – také něco důležitého potřebovat. 

Psáno v úterý pro Český rozhlas Plus

…

P.S. Dodatek k fiskálnímu kompaktu: Autor Auditu se právě nachází v Bruselu, kde se mu doneslo, že rozhodnutí české vlády žádat pro fiskální kompakt parlamentní ústavní většinu je zde chápáno jako velká chyba či omyl, který do značné míry smazává zlepšený dojem z české vlády. Vláda ústavní většinu nemá, nebylo jí třeba a nikdo to po ní nežádal.