Minulý týden se v rámci Evropské unie odehrály dvě důležité události. Dramatické noční dojednávání sedmiletého rozpočtu Evropské unie a pravidelná tisková konference předsedy Evropské centrální banky Maria Draghiho.
Dojednávání unijního rozpočtu si v českých médiích pozornost vydobylo, události kolem ECB nikoli. Než se pustíme do rozpočtu EU, je potřeba tuto disproporční (ne)pozornost zasadit do souvislostí. To, o čem se mluví na tiskové konferenci ECB (bankovní dohled, bankovní unie, bankovní skandál Monte Paschi v Itálii, kurz eura a názor francouzského prezidenta, rozdíly v názoru Bundesbanky a ECB), se de facto týká přežití společné evropské měny, budoucí integrace EU a konkurenceschopnosti celých evropských oblastí. Je to násobně důležitější než společný rozpočet EU a hraje se zde o násobně vyšší částky. Taktéž ekonomický dopad těchto věcí na Českou republiku je a bude nakonec mnohem vyšší než v případě rozpočtu EU, a to navzdory tomu, že nejsme v eurozóně.
Nyní ale k rozpočtu EU. Ten je v České republice spíše oslavován, zvláště český výdobytek z něho. Z pohledu Evropana člověk spíše s údivem zírá.
Oslavuje se, že je schválen rozpočet na sedm let. Projekt Evropské unie i eurozóny se nachází v krizi. Recese je v případě mnoha zemí hlubší a delší než v třicátých letech (pochopitelně jen z hlediska čísel, nikoli reálné sociální situace). Fiskální kompakt je v procesu ratifikace, připravuje se bankovní unie. Mluví se o politické unii, federaci, vyšší integraci eurozóny a dvourychlostní Evropě. V takové situaci by bylo logické, aby Evropská unie připravila rozpočet na rok, možná na dva, do doby, než bude v otázkách další integrace jasněji.
Rozpočet Evropské unie je malý, činí necelé procento unijního HDP. Nový rozpočet se však poprvé v historii EU ještě zmenšuje, je to rozpočet výrazně restriktivní. To je evidentně rozporuplné, a to dokonce mnohonásobně. V krizi se má prý šetřit, a šetřit má tedy i EU i Evropská komise. Krizi máme ale teď a rozpočet je přitom restriktivní na celých dlouhých sedm let. Proč?
Problém je však i se samotnou restrikcí. Většina ekonomů nyní tvrdí (a posvěcení mají drahnou dobu i od Mezinárodního měnového fondu), že se to s fiskální restrikcí v Evropě přehnalo. Proč z toho škrtání dělá nyní EU počin a ctnost?
Má-li se Evropa více integrovat, to znamená přenášet více pravomocí do centra, nebylo by naopak logické, aby byl posílen i společný rozpočet EU? Nikdo nevolá po vyšších daních, co se přidá do Bruselu, může se ubrat doma.
Pokud chce hrát EU výraznější a aktivnější roli ve světě a posílit svoji legitimitu, měla by mít nějaký svůj zdroj financování, nějakou svoji přímou daň a odpoutat se od závislosti na egocentrické a sobecké blahovůli národních států.
V době, kdy ekonomiky na jihu Evropy čekají podle všeho léta poklesu, stagnace a bezvýchodné situace pro celou jednu generaci mladých lidí, utrácí EU stále 40 procent svých výdajů na zemědělství. Výdaje na vědu a výzkum se sice procentuálně zvýšily, jsou ale nižší než v původním návrhu komise. Luboš Palata ve výborném článku pro Lidové noviny správně upozorňuje, že Česká republika jako centrum evropského nákladního transportu měla žádat více peněz na infrastrukturu právě na úkor zemědělství.
Podobné je to i s platy evropských úředníků. Ano, dáme jim za vyučenou, těm evropským byrokratům! Jenže platy britských či švédských státních úředníků jsou dávno vyšší doma než v komisi. EU samozřejmě může mít úspornou byrokracii – ovládat ji budou Rumuni, Bulhaři a Řekové.
Leckdo je teď v Evropě ukolébán pocitem, že ECB ukončila krizi eurozóny. Jenže centrální banky mohou politikům pouze koupit čas, který mohou využít k reformám a institucionálnímu posunu. Pokud politici čas nevyužijí, vrátí se krize s plnou silou a dojde jim to později. Tak jako tak: když to EU pod tlakem Davida Camerona (a jeho věrného pudlíka jménem Petr Nečas) se svým rozpočtem na sedm let vzdává, jádro budoucí integrace i společné politiky se prostě přirozenou vahou a nevyhnutelně přesune do eurozóny. A bude pro nás vymalováno. I když si to leckdo v České republice vlastně přeje.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].