Odpůrci Lisabonské smlouvy mluví o tom, že jejím přijetím se připravíme o svobodu, resp. její významnou část (záleží pochopitelně na stupni euroskepticismu každého jednotlivého odpůrce smlouvy) a to ze dvou důvodů.
Jednak prý ztratíme část suverenity, a pak jde o všechny ty protivné věci, které jsou obsaženy v Chartě práv a svobod.
Suverenita se svobodou moc nesouvisí. Nesouvisí se svobodou projevu a slova, nesouvisí se svobodou cestovat nebo se svobodou podnikat.
A Charta? Jako příklad se uvádí právo na bydlení (to je však i v naší Listině) nebo právo na kolektivní vyjednávání. Dobře - uznejme, že toto právo může omezovat právo vlastnické, přestože právo na vyjednávání nerovná se právo něco si pro sebe vyjednat či vymoci.
Jak to bude ve skutečnosti? Odbory ve světě slábnou a jedním z překvapivých vyústění současné krize je, že zaměstnanci po celé Evropě jsou ochotni přistoupit i na razantní snižování platů. Ukazují se tedy jako rozumní a flexibilní a to dokonce do té míry, že by se měly začít přepisovat ekonomické učebnice, kde se praví, že mzdy směrem dolů snižovat skoro nejde.
No nic. Připusťme ale, že nějaká ztráta svobody to být může.
…
Je to ale ztráta svobody nicotná oproti tomu, na co jsou odpůrci Lisabonu nebo Charty práv a svobod přistoupit doslova bez mrknutí oka. Způsob jakým byla tato výjimka (naštěstí zatím neplatí) vyjednána, totiž znamená daleko brutálnější okleštění elementárních svobod.
Výjimka z Charty byla vyjednána vládou na žádost prezidenta, který ji formuloval neveřejně, v soukromém rozhovoru s premiérem. Vyjednaná výjimka je v rozporu s hlasováním obou komor parlamentu a předchozím rozhodnutím vlády.
Prezidentova žádost nebyla součástí žádného politického nebo volebního programu, ke kterému se mohli jakkoli vyjádřit voliči.
Svobodný systém je takový, ve kterém vládne neosobní právní řád a nikoli nálady, vrtochy a mocichtivost jedinců. Svobodný systém je takový, ve kterém se můžeme spolehnout na fungující právní řád či ústavu bez ohledu na to, jaký jedinec či šílenec nám vládne.
O tuto svobodu byla česká společnost – tím, jak byla výjimka dojednána – brutálně připravena. Byla zjevně porušena ústava, protože nežijeme v prezidentském systému. Zahraniční politiku formuluje vláda a prezident není volen přímo. Byl obejit parlament i výsledek svobodných voleb.
Copak si odpůrci charty neuvědomují, že budeme-li tohle tolerovat může být podobné jednání použito v jiné věci proti nim? Copak nevidí, že byla porušena ústava nebo alespoň došlo k takovému pokusu, protože výjimka zatím neplatí? Copak má vláda právo vyjednávat a podpisovat něco, co je ve zcela zásadním rozporu s tím, co rozhodl parlament?
Společnost, která toleruje takové nakládání s ústavou se připravuje o tisíckrát větší porci svobody, než o kterou ji může připravit nějaká de facto podružnost v Chartě práv a svobod.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
