O stavovské a profesní cti, trzích a Německu

Ať už to dopadne s odvoláním nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké jakkoli, už teď lze mluvit o jedné dobré zprávě. Je jí probuzení stavovské a profesní cti mezi soudci a státními zástupci. Jak unie státních zástupců, tak unie soudcovská, požadují totiž jasně a zřetelně odvolání Vesecké. Důvodem jsou především obavy o nezávislost a důvěryhodnost justice.

Proč je to tak důležité? Protože západní společnost (konstitucionální, liberální) demokracie, jejíž chceme být (či snad zůstat) součástí, na profesní cti a také profesní seberegulaci velice staví. Existence stavovské cti a mnohovrstevnaté občanské a spolkové společnosti je to, čím se západní společnost liší od orientálních despocií a dirigistických států, jakkoli takové státy mohou regulérně organizovat svobodné volby.

Je zcela zásadní, že se profesní organizace dokáží vzepřít pokusům o zneužívání moci ze strany státu či vlády. Je zcela klíčové, aby profesní organizace pokusy o zneužívání moci kritizovaly. To samozřejmě vyžaduje odvahu a je dobré, že v profesních organizacích zvítězili ti, kteří se nebojí. Je třeba vědět, že každý metr veřejného prostoru, který vyklidí stavovská čest, zabere okamžitě utilitární a přirozeně expanzivní státní moc. Jedině takto může být uhájen vždy (ze strany státu) ohrožovaný prostor svobody.

Západní společnost stojí na principu (checks and balances) kontrol, rovnováh, pojistek a ventilů. Jednou z mnoha důležitých pojistek je existence sebevědomých profesních organizací.

Drze považuji tuto zprávu o existenci profesní cti a hrdosti za důležitější než to, kdo se momentálně nachází u moci či vládního vesla. A samotný protest soudců a státních zástupců je podstatnější než výsledek. Oběma uniím jde totiž o důvěru v justici a důvěru ve společnosti obecně. A důvěra je nejdůležitější kapitál, který společnost má. Proti důvěře stojí mocichtivost, pomstychtivost, mstivost a trestání jakýchkoli projevů absolutní neloajality. Za špetku v Česku neoblíbeného patosu se čtenářům omlouvám.

…

A nyní jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Dobrá zpráva je, že první reakce trhů na plán amerického ministra financí je dobrá. Obamova vláda se tentokrát skvěle připravila. Jak popisuje článek z NYT záměrně zorganizovala několik informačních úniků, aby si trhy zvykly.

Ministr financí Geithner se sešel s novináři a vše velmi důsledně vysvětloval bez přítomnosti televizních kamer, nedíval se do poznámek, vše uměl vysvětlit zpaměti. Uvidíme jestli podpora trhů záchrannému plánu vydrží. Pokud ano (na místě je spíše skepse, protože z „reálné ekonomiky“ budou přicházet špatné zprávy, které budou mít zásadní vliv na akciové trhy), bude se možná o včerejšku mluvit jako o dni obratu v celé globální krizi.

Špatné zprávy přicházejí z Německa. Klíčové německé instituty Ifo, DIW a RWI snížily odhad růstu německé ekonomiky v letošním roce. Ifo očekává v nejhorší variantě minus 6 procent, DIW 4–5 procent, RWI 4,3 procenta. S nejpesimističtější předpovědí přichází Deutsche bank, která očekává až minus sedm procent (jak jsme psali včera, u nás se dnes oficiálně očekává minus dvě procenta).

Pondělní audit: Padne v Česku vláda? Jaký bude růst? Geithnerův plán a jak vypadá bilión dolarů

Páteční audit: Kdo to (ne)zavinil, Šlouf s Weiglem v hypnóze a čtení na víkend

Čtvrteční audit: Sněmovna a odklad deregulací

Středeční audit: Proč být v krizi optimistou, a proč taky ne…

Úterní audit: Exekustán, maastrichtská kriteria, inflace a odměny v AIG