O ekonomech, médiích a skromnosti

Ekonom Ondřej Schneider se ve svém blogu zabývá kritikou ekonomie jako profese, kterou v poslední době proslul ekonom, sloupkař a nobelista Paul Krugman. Schneider cituje některé ekonomy, kteří se tezím o konci a selhání ekonomie jako vědy brání.

Sám Schneider píše: „ponechme stranou definici vědy, kterou samozřejmě ekonomie NIKDY nesplňovala. Jsme jen lepší či horší pozorovatelé chovaní milionů lidí, z něhož vyvozujeme lepší či horší závěry.“ Ano – jak nedávno napsal kolega Ondřej Štindl ve výstižné poznámce: „vědu si rozvracet nenecháme“… .

Troufám si tvrdit, že špatná pověst ekonomů souvisí s důvody, které stojí mimo ekonomii jako vědní disciplínu. Jde totiž o důvody mravní a hodnotové. Potíž je v tom, že ekonomové nepůsobili na většinu z nás jako skromní pozorovatelé, kteří plaše pobíhali se síťkou na motýly někde po louce. Příliš mnoho ekonomů působilo na veřejnost dojmem sebevědomých prognostiků, kteří se nikdy nemýlí a když se mýlí, tak to málokdy přiznají. V roli poradců politiků, institucí a bank působili ekonomové jako předkladatelé receptů, postupů a řešení. V roli autorů různých knih jako předkladatelé návodů na to, jak by měl být svět zařízen.

Nejlepší definice politika je podle mého soudu ta, že to je někdo, kdo si o sobě myslí, že ví, co je pro lidi dobré. Potíž je v tom, že tuto definici začalo splňovat také příliš ekonomů a v dobách prosperity v médiích vystupovali tak, že jim tato image určitě nevadila. Pověst ekonomů tedy nesouvisí pouze s tím, co píší do vědeckých časopisů a s tím, co říkají na universitních přednáškách, ale s tím, jak se jejich profese jeví normálním lidem. A za svou pověst si každý (a každá skupina lidí) nese zodpovědnost především sám (sama).

A zase to pokračuje. Zatímco krizi takřka nikdo z ekonomů nepředpověděl a pouze někteří varovali před jejími jednotlivými aspekty, dnes jsou zase skoro všichni na krizi bohorovnými odborníky. Ekonomové se už zase hrnou do rádií a televizí a předpovídají, jaká bude za dva roky inflace, za rok nezaměstnanost a za tři roky hospodářský růst. Co mají chudáci dělat, když jsou tázáni, že?

Ekonomy si dnes spoustu lidí spojuje s pýchou, arogancí, nedostatkem pokory a stádním myšlením (tendence k papouškování téhož názoru). Je hezké, že si Ondřej Schneider myslí, že ekonomové jsou pouzí pozorovatelé, potíž je v tom, že si to o nich většina lidí až donedávna nemyslela. Kdo za to může? Média nebo ekonomové?