Jednou z událostí týdne je nepochybně skutečnost, že se guvernér ČNB Miroslav Singer rozhodl postavit názoru ministra financí Miroslava Kalouska. Kalousek si totiž výsledky prohrané pařížské arbitráže s ČSOB přeložil tak, že se rozhodl podat trestní oznámení na celý bývalý Zemanův kabinet a na tehdejší představitele ČNB. Údajně proto, že hodnota IPB v okamžiku převzetí byla kladná, a to ve výši 34 miliard korun, což prý všichni podepsaní museli vědět.
Podle Singerova textu pro páteční Hospodářské noviny hodnota IPB při převzetí kladná nebyla a „ministerstvu financí se prý nepodařilo prokázat, že by ČSOB nevěnovala profesionální péči správě aktiv a závazků bývalé IPB“. Navíc Singer upozorňuje, že pád IPB by býval mohl způsobit pád celého tehdejšího bankovního systému.
Protože se jak politici, tak vysocí úředníci mají chválit, když něco dobrého spáchají či udělají, v případě guvernéra Singera tak rádi činíme. Lze si totiž představit, že jeho názor zrovna nesouzní nejen s Kalouskem, ale také s názorem mnohých kolegů v Bankovní radě ČNB, s názorem Hradu a s názorem mnohých čelných představitelů ODS apod.
Je důležité, aby ústavní instituce (a centrální banka mezi ně v našem systému jistě patří) respektovaly cosi jako institucionální hrdost a prestiž a institucionální paměť (kontinuita asi není ten správný či přiléhavý výraz).
Ústavní soud tuto emancipaci prokázal. Přestože v jeho vedení dnes sedí většina soudců, kteří jsou do svých funkcí jmenováni prezidentem Klausem, již mnohokrát se dokázali představám a názorům hlavy státu vzepřít. A záslužné je to o to víc, že tato hlava státu si dává záležet na honorování loajality vůči své osobě (a svým vyhraněným názorům).
Domníval jsem se, že v případě Ústavního soudu se toto děje především proto, že existuje důležitá pojistka a tou je proces konfirmace kandidátů Senátem. Ten v případě kandidátů do vedení centrální banky schází.
Guvernér Singer prokázal, že duch emancipace i sebevědomé ochrany reputačního kapitálu vlastní instituce se vyskytuje i „ve zdech“ centrální banky. Ale samozřejmě, že to není „ve zdech“, ale v osobní cti a odvaze. A navíc s funkcí přichází tíha odpovědnosti. Celkově jde asi o to, čemu Topolánek říkal „k..e“, vlastně „g..e“.
A ještě něco: kdyby tohle guvernér neudělal, přiblížili bychom se orbánovskému modelu politiky a správy státu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
